Pozitivní myšlení funguje

Když se přestanete mračit a místo toho se naučíte myslet pozitivně, půjde najednou všechno samo.

Pozitivní myšlení se dá naučit. Ze začátku to dá práci, ale postupně si člověk zvykne a pozitivismus se pro něj stane samozřejmostí. Jednou jsem si uvědomila, že si pořád na něco stěžuju. Bohužel oči mi otevřelo až konstatování spolubydlícího, že jsem hrozně negativní. Zpočátku jsem si namlouvala, že si dělá srandu, že přece nemůžu být tak hrozná, ale pak jsem si uvědomila, že je to fakt. Téměř po každém dni stráveném ve škole nebo v práci jsem se musela svěřit s tím, co hrozného se zase ten den stalo. Chodit permanentně naštvaní po každém dni ze školy nebo zaměstnání, je asi to nejhorší, co se vám může stát.

Postupně mi docházelo, jak hloupě musí znít, když si pořád na něco stěžuju. Do té doby jsem se téměř vůbec nepozastavovala nad tím, co vypustím z pusy. Do té doby, než se s mou kamarádkou rozešel její přítel. Byla z toho špatná víc jak půl roku a od rozchodu už vůbec není schopná mluvit a bavit se normálně. Všechno je pro ni černé, nic nemá cenu, nic se nedaří, všechno je na prd a jiné to nebude. Je zvláštní vidět takovou proměnu blízkého člověka zvlášť, pokud jste si ho pamatovali jako veselého a v pohodě. Na klasickou otázku „jak se máš?“ se vám dostane té nejhorší odpovědi. Připadáte si potom jako úplní blbci, že se vůbec ptáte. Chtěli byste dotyčnému říct, aby se někdy zamyslel nad tím, co říká a aby byl trochu veselejší, ale nakonec to neřeknete, protože ho nechcete ještě víc naštvat.

V ten okamžik jsem si uvědomila, jak věčné stěžování působí na toho, komu si stěžujete. Je opravdu nutné zatěžovat svými „problémy“ ostatní? Je třeba si uvědomit, že mnohdy nejde o skutečné problémy, ale o prkotiny, které máme tendenci zveličovat. Přitom stačí se jen trošku uklidnit a zeptat se sama sebe, jestli je to vážně taková hrůza.

Napadá mě ještě jedna souvislost a to pohyb a nálada. Všude se dočtete, že pravidelný pohyb výrazně prospívá psychice člověka. Endorfiny, které se při sportu vyplaví, vás pak nadopují dobrou náladou „do zásoby“. Samozřejmě to vyžaduje pevnou vůli a nečekat hned zázraky.

Dnes jsem měla opravdu pozitivní den. V tramvaji jsem poradila paní, která se potřebovala dostat na určité místo, ale nevěděla kudy přesně. Asi o hodinu později v obchodě mě u pokladny předběhla starší paní. Vlastně nepředběhla. Byly jsme tam skoro stejně, jen ona o půl vteřiny dřív. Paní měla zřejmě výčitky svědomí, protože řekla: „Já jsem vás předběhla, že?“ Protože myslím pozitivně, řekla jsem jí, že ne, že stejně nikam nespěchám a ona se toho hned chytla a pohotově odvětila: „Já taky ne, propustili mě totiž z práce. Jen musím dneska ještě nakoupit…“ a usmála se. Večer jsem pak ještě neplánovaně šla se spolubydlící do kina na film, který byl super.

Někdy stačí přestat tlačit na pilu a uvidíte, že věci se dají samy tím správným směrem do pohybu. Úsměv a pozitivní přístup nikoho nezabije.