Nedělní deprese

„Neděle je bezva den,“ pochvaluje si v prvním dílu Harryho Pottera strýc Vernon. Mně neděle zase tak bezva nepřipadá. Zatímco strýc Vernon má neděli rád, protože nechodí pošta, u mě v neděli propuká zvláštní druh splínu.

Připadám si totiž, jako bych měla psát úkoly. Sice ještě pořád chodím do školy, ale úkoly už psát nemusím. Tak proč ta divná nálada? Dopoledne to ještě docela jde, ale po obědě hladina mých endorfinů prudce klesá. Jsem přesvědčená, že neděle sama o sobě za nic nemůže a měla bych začít hledat chybu u sebe.

Zakopaný pes je v tom, že neděle je posledním dnem, kdy jde něco dohnat do školy, ale když vím, že jindy na to čas mít nebudu, o to víc se mi pak do splnění úkolu nechce. Nejhorší je to v zimě. Moc se soustředím na to, že zítra musím zase do školy a do práce. Nesnáším každotýdenní chystání na odjezd do Brna, prostě balení všeobecně.

Neděle je sice ještě den víkendu, kdy nikdo nikam nemusí, ale připadá mi poněkud neplnohodnotná. Samozřejě jak pro koho. Neděle se určitě dá strávit i plnohodnotně, kdy člověka ani nenapadne myslet na to, že zítra je pondělí. Třeba vyrazit na celodenní výlet, uklidit celý dům atd. Ale já vím, že 99 procent všech následujících nedělí strávím stejně, tj. ráno vstanu, budu v televizi sledovat MASH, který jsem sice viděla stokrát, ale stejně se budu dívat, naobědvám se, půjdu se psem, a odpoledne se budu jen „chystat“.

S přechodem na letní čas se projevy nedělního splínu minimalizovaly, ovšem po přivyknutí se vše vrátilo ke starému. Zajímalo by mě, jestli mě nedělní deprese bude provázet po celý život, nebo je to jen jev spojený s docházkou do školy. Jak jste na tom v neděli večer vy? V diskuzi uvítám vaše názory a postřehy.