U lékaře

Řada umělců v životě trpěla a svoje utrpení pak zúročila ve své tvorbě. Utrpení se mi nedostává, tak si ho musím vymýšlet.

Dnes jsem byla u lékaře.

Mám prozradit, co se dělo?

Ještě teď mi rudnou tváře.

Prohlédl mi celé tělo.

Moudrou hlavou moudře kýval,

do všech otvorů se díval.

Zřejmě mojí krásou sveden

nevynechal ani jeden.

Začal ušima a nosem.

"Pane doktor, to se dělá?"

Za chvíli jsem nevěděla

ani kde jsem, ani kdo jsem.

Když mě pustil ze svých drápů,

řekl, že jsem zcela zdráva.

"Tak to ne! Já mám svá práva!

Nebo vás snad špatně chápu?"

Marně tlumím vnitřní tenzi.

"Já chci invalidní penzi!"

Pousmál se koutkem levým.

"Co s tím dělat, to sám nevím.

Nestůj jako zmrzlá jedle!

Na důchod si spořit začni!

A poplatek regulační

odevzdej hned sestře vedle."