Třesky plesky od Aše po Žabovřesky I

Inspirací pro následující verše byla kniha Jiřího Žáčka “99 dědečků a 1 babička”. Na konci spisovatel nabádá čtenáře, aby také zkusili něco podobného vymýšlet. Uposlechla jsem jeho rady a za nocí, kdy se mi ne- a nedaří usnout, mi tato činnost velmi pomáhá. Ne snad, že bych rychleji usínala, ale bavím se! Nespavost mi přestala vadit. Pro tento druh zábavy jsem postupně získala i svou sestru a dvě kamarádky a za pomoci širokého příbuzenstva jsme vydali útlou knížku limeriků Třesky plesky od Aše po Žabovřesky, kterou bych vám zde ráda po kouskách představila. Dnes to bude zatím od Aše po Bezděz (s oklikou přes Austrálii).

Autorkami limeriků jsou tedy kromě mě i Stanislava Bezděková, Jana Čestická a Jana Matějková. Některé veršíky jsme napsaly samostatně, ale často  šlo opravdu o kolektivní dílo. Volaly jsme si, navzájem si sdělovaly nápady, doplňovaly se a opravovaly. To mělo i další příznivý dopad: ještě více se prohloubily a upevnily naše (už i dříve výborné) vztahy.

A protože ke správné knížce patří i ilustrace, pustila jsem se i do kreslení. Tak snad se budete bavit aspoň tak, jako my, když jsme tu knížku dávaly dohromady.

* * *

Čtyři domy v Aši

jsou prý naší Staši.

Kde by na ně ale vzala,

málo brala, krást se bála.

Jedla prý jen kaši.

* * *

Kamarádka Mona z Austrálie

s klokanem prý na hromádce žije.

On dokáže to, co nikdo jiný:

časně ráno hopsne pro noviny,

v šest hodin už s Monou kafe pije.

* * *

Chodívá k nám zas a znova

jeden vychvíst z Barrandova.

Vždycky si dá do nosu

pár chlebíčků z podnosu,

než je moje žena schová.

* * *

V Bezdědicích pod Bezdězem

prolézala mládež bezem.

Včera stejně jako dnes

nahoře i dole bez.

Já a Franta též tam vlezem.