Se sestrou na houbách

Nastalo rojení houbařů. Nyní si tedy přečtěte, jak moje sestra a já umíme houbařit a co všechno dokážeme najít v lese.

Jednou zrána s košem, s kosou
brouzdaly jsme chladnou rosou.
Vyšly jsme si na houby,
zahnuly jsme do doubí.
Zaklely jsme z plných plic,
pod duby nerostlo nic.
Zkusme jestli ve smrčí
něco snad se nekrčí.
Cestička tam vede ouzká,
zkraje hned jsem našla klouzka.
Překvapením jsem si sedla.
Pod mým zadkem byla bedla.
Na hlavu mi spadla šiška -
a ejhle! támhle žlutá liška!
Slyším, jak má sestra pláče,
že rozšlápla křemenáče.
Bývalý ministr Dyba
šel kolem a nesl hřiba.
Říkáme mu milý synku
seber taky holubinku.
Vtom jsem spadla do strže
a přitom šlápla na smrže.
Ve strži byl děsný binec,
muchomůrky, pavučinec.
Těžko je to k věření,
též štítovka jelení
na dně strže si tu trůní
uprostřed všech lesních vůní.
Moje sestra v houští uviděla kotrč.
Na ruce se spouští,
vystrkuje kostrč.
Ona ale neví, že
když chce najít lanýže,
musí v zemi rýt jak kanec.
Já jich nahrabala ranec.
Nyní vypadám však asi stejně
jako kdybych válela se v lejně.
Ještě hodím do koše
dva nebo tři strakoše.
Masáky dnes neseberu
na václavky taky věru
nemám chuť.
Bůh mě suď!
Sestra chová se teď trapně, nízce.
Po jehličí dupe vztekem.
Že prý dosud nespatřila ryzce
ani syrovinku s bílým mlékem.
A vtom vzkřiknu: "Další bedle"
První druhou třetí šestou ...
Chci je kosit a jsem vedle
Kosu ztratili jsme cestou.
Rázně velím: "Končím sběr!
Sestro naber správný směr!"
Pospícháme notně
z lesa rovnou k plotně.