Mému muži Vladimírovi

Právě dnes slavíme 35 let společného života. Nejen jemu, ale i vám zde předkládám stručný přehled vývoje našeho manželství, pochopitelně ve verších.

5 měsíců po svatbě

Ač znám mužů na tisíc,

ty jsi střelec - a kdo je víc?!

Střelou lásky proklál jsi mé hrudí,

tvé ruce pálí a hned zase studí...

Od té doby, co tě znám,

já nejsem sama, nejsi sám.

5 let po svatbě

Steré díky za knedlíky!

Nemusím je mět.

Se svíčkovou nebo husou

kdekdo by je sněd,

ale já je, na mou duši,

mohu oželet.

A když míří na talíři

ke mně z vepře bok,

k opuštění svojí ženy

mám už jenom krok.

Zoufalství jsem rovněž blízek,

když má drahá smaží řízek.

Proč by nemohl být kapr mačhlí?

Láhev vína bychom načli,

city mé by vzplály prudce,

potom bych jí líbal ruce,

možná dokonce i jiné partie.

Jó, na indickou kuchyni mě užije.

35 let po svatbě

Cvičím vstoje, vleže, vkleče,

čas se nekonečně vleče.

Cvičím vleže, vkleče, vsedě,

vypadá to se mnou bledě.

Trpím jak raněné zvíře,

a to všechno v dobré víře,

že se splní sny mé krásné:

Manžel nad mou tajlí žasne,

pomalu mi šaty svleče...

Zbaven dechu

tiše

zhasne.