Banky - pomocník, nebo příživník?

Nedávno jsem se v noci asi půl hodiny procházel po jednom našem krajském městě (přestupoval jsem mezi vlaky). Přišlo mi až neuvěřitelné, kolik reklam na různé finanční produkty jsem viděl. Kde se tolik reklam vzalo? Jistě musely stát spoustu peněz. Kdo to platí? A je pro společnost takový rozmach finančních institucí výhodný? Podle mě jsme to s bankami trochu přehnali. Proč, to hned vysvětlím.

Banky plní několik funkcí. První je usnadnění platebního styku. To považuji za dobrou věc - o posílání peněz z práce, případně státní sociální podpory se člověk nemusí starat, stejně tak jako o placení různých inkas, což ušetří spoustu času. Proti této funkci bank nic nemám.

Druhou funkcí bank je alokace finančních prostředků. Banky si půjčují peníze od těch, co spoří, a přesouvají je k těm, co si je chtějí půjčit, ať už na spotřebu, nebo investice. To je velmi chvályhodná činnost, protože náš blahobyt je zhruba dán velikostí investic. 

Podívejme se však na tuto záležitost blíže. Moje peníze se na podnikové investice mohou přesunout více způsoby. První je, že si koupím akcie nebo dluhopisy. K tomu banku prakticky nepotřebuju - slouží jen jako zprostředkovatel obchodu, případně vyplácí kupony a dividendy. Proti tomuto nic nemám.

Druhý způsob spočívá v tom, že do banky uložím peníze, a ona za ně nakoupí akcie a dluhopisy na vlastní pěst. Za to si vezme velkou část předpokládaného výnosu. Proti tomu taky nic nemám, protože za to na sebe bere riziko. Její výdělek závisí na tom, jak dobře dokáže příslušné akcie a dluhopisy vybrat.

Při třetím způsobu do banky vložím peníze, ona za ně nakoupí akcie a dluhopisy, a dává mi za ně výnos, jako bych si je koupil sám, ale bere si poměrně velký poplatek za jejich správu. To je pro banku velmi výhodné - má velký zisk prakticky bez rizika. Jak je možné, že jí to prochází?

První příčinou je lidská blbost. Lidé si myslí, že šikovní bankovní úředníci dokáží vybrat ty správné akcie a dluhopisy, a jejich peníze potom budou ve správných rukou. Ale statistiky to nepotvrzují. S lidskou blbostí se dá bohužel jen těžko něco dělat.

Druhou příčinou je všemožná státní podpora takovýhto bankovních produktů - bankovní lobby viditelně zapracovala. Státní podpora je na stavební spoření, penzijní připojištění, hypoteční úvěr a spořící část životního pojištění. Všechny tyto produkty mají společné, že banky z nich mají tučný zisk téměř bez rizika. A podle toho, jak se snaží jejich prodejci, jsou z nich i tučné provize. 

Přiřadil bych k nim i stravenky a unišeky (v podstatě stravenky na kulturu). Ty sice nevydávají banky, ale princip je stejný. Stát nám umožní ušetřit na daních, přičemž někdo z toho má snadno vydělané peníze. Zaplatíme mu to my ostatní, a máme za to v podstatě jen práci navíc. 

Další privilegium bank je půjčování si peněz od centrální banky. Při současných úrokových sazbách si mohou půjčovat za úrokové sazby, o kterých se nám ostatních může jen zdát.

Zajímavé je, že u nás je pro běžného občana téměř nemožné koupit si dluhopisy přímo, na rozdíl od akcií. A převádět peníze do zahraničí je docela složité, nehledě na kurzové riziko. Jaká je příčina tohoto stavu netuším.

Výše zníměné skutečnosti podle mne mohou za současný stav. V bankách pracuje spoustu chytrých lidí, kteří berou velké platy. Přitom většinou, když jsem se s nimi setkal, se mě snažili ukecat do některého výše zmíněného produktu se státní podporou. Přitom říkali takové blbosti, jako že penzijní připojištění a životní pojištění bude už příští rok povinné, nebo že k penzijnímu připojištění přidává stát úrok padesát procent.

Obecně z těchto lidí nemám dobrý pocit - sice se usmívají, ale přitom se mě snaží vodit za nos. Mnohem raději se bavím s řemeslníky nebo číšníky v restauraci. Myslím, že je škoda, že tito chytří lidé v práci v podstatě jen ukecávají lidi. Nevím, jaký užitek pro ostatní z toho plyne.

Takže moje doporučení zní: zrušit státní podporu výše uvedených finančních produktů, a ušetřené peníze použít na snížení daní nebo schodku státního rozpočtu. Tak se snad banky opět zaměří na činnosti užitečné pro ostatní, a část ukecávačů z nich odejde dělat potřebnější práci.