Svoboda na internetu? Zapomeňte. Svoboda se ztratila. Je podmíněna marketingu. Jako uživatelé máme určité právo, avšak ne jako jedinci. Jediné, co v dnešní době hýbe internetem, je množství.
Jaká je návštěvnost stránek? Jak dlouho uživatelé na stránce zůstanou? Jaká je interakce uživatelů na stránkách? Kolik uživatelů službu navštěvuje a kolik jich provozovatel ztratí, pokud zavede změnu? V jakém objemu si uživatelé objednali nebo objednají cokoliv? Jinými slovy, kolik to všechno vydělá a pokud možno hned? Samé čísla.
Provozovatele moc rádi tvrdí, že příliv nebo úbytek uživatelů definuje úspěšnost služby. Ale to není pravda. Respektive je to velmi krátkozraký pohled. Poukazuje to pouze na náladu nás uživatelů a naše odhodlání, co jsme schopni ještě strpět. Služby se totiž stávají prostředkem "vydírání".
Mám ve službě své přátele, známe, neznáme, rodinu nebo proti mě běží automat. Používám službu, protože je dobrým prostředek komunikace, je dobrá na předávání bitů čehokoliv, vytváření plánů, vytváření událostí, řízení manželky, rodiny, přepočítávání pohybů galaktických objektů...
Co musí provozovatel udělat proto, abych se na danou službu vykašlal?
To záleží od hloubky mého vnoření do služby. Je jedinečné to, o co přijdu když přestanu tuto službu používat? Zpřetrhám sociální vazby? Naštvu manželku, když ze služby odejdu? Jde to někde jinde a v jaké kvalitě službu mohu používat jinde? A také, co si budeme namlouvat. Jsem dost líný dělat změny.
To, na co provozovatelé spoléhají je, že my uživatelé nepřemýšlíme. Jednoduše řečeno, nezamýšlíme se nad fakty (klady a zápory) služby. V naprosté většině případů nepřemýšlíme racionálně. Klasik by pravil, že se chováme jak ovce. A tak vyhraje naše lenost a provozovatel nás s úsměvem na tváři bude vydírat dál.
Kde se bere ta pokřivenost? Není to tak dávno, co jsem byl na semináři jedné velké české firmy, poskytující služby na internetu. Jedná se o jednoho z největších poskytovatelů v ČR. Přišel tam pán, který se představil jako ředitel, už nevím čeho.
Chápejte. Aby se služba dostala k zákazníkovi, musí přijít nějaký nápad, přemýšlení, průzkumy, analýzy, vytvoření plánů, vývoj, testování a nasazení samotné služby. Je to dosti dlouhý a sofistikovaný proces, který není (jako vše) v IT jednoduchý.
Tento pán ředitel nám ve zkratce sdělil, že nám řekne něco o agilním vývoji a tvářil se u toho dosti přesvědčivě (to jako, že tomu rozumí, respektive právě k nám mluvil odborník na slovo vzatý). Agilní vývoj, podle tohoto pána, trvá 2-3 měsíce. Tento čas se má využít k: vytvoření analýzy a k vývoji. Samozřejmě se vývoj musí otestovat na malém vzorku uživatelů, sledujíc jak se u toho tváří (každý náhodně na ulici nalezený tester dostane 500,- korun českých) a pak se to celé nasadí do produkce.
Nechá se to tam nějako dobu a když se zjistí, že služba nesplňuje očekávání, zahodí se... A v tu chvíli mi ta zvrácenost došla. Agilní vývoj podle této firmy není o vytvoření něčeho evolučního. Je o změření si nákladů (času) a porovnáni výnosnosti.
Henry Ford musí vypadat jako odstředivka, jak se v tom hrobě v jednom kuse obrací. Efektivita je jednou z nejdůležitějších věcí, to vůbec nerozporuji. Ale není to vše. Právě pan Ford to v jeho době věděl líp než kdokoliv jiný. A byl to on, kdo řekl: „Pokud bych se lidi zeptal, co chtějí, odpověděli by rychlejší koně.“ Přestaňme se prosím za každou cenu držet toho, co chceme my. Přestaňme se také vehementně držet toho, co chtějí uživatelé. Zkusme zapracovat na novodobém T modelu a něco nového jim nabídnout. Já vím, je to těžší. Ale výsledek může být o to lepší.
To je ten důvod, proč dnešní internet skomírá ve křečích a proč neexistuje svoboda. Pleteme si dojmy s pojmy. Podřídili jsme kvalitu a ráz služby falešné efektivitě.
