Stephen Hawking je zajímavá persona. Muž trpící nevyléčitelnou nemocí ALS, tedy degenerováním neboli zanikáním motorických neuronů. Nedokáže se hýbat, nemluví a dnes již může pouze pohybovat očním víčkem. Přes všechny životní svízele je však, jak sám tvrdí, šťastný. Pan Hawking je teoretický fyzik a kosmolog. Génius mnohými označován za následovníka Einsteina. Má mnoho příznivců, ale i odpůrců. Navzdory své inteligenci se mnohokrát mýlil před zrakem celého světa, a přesto si udržel svou kredibilitu.
Bez jakýchkoliv diskuzí, Stephen Hawking je ve svých 72 letech legenda. Tento článek však není pouze o jeho osobě. Je o tom, jak jeden člověk dokázal otevřít cosi tak neskonale složitého a nudného jako je fyzika a matematika pro normální lidi. Jak to udělal? Jak je možné, že se nevědecká společnost i díky němu tolik zajímá o fyziku?
První bod je jasný. Fyzika nebo matematika je pro standardní smrtelníky děsivě složitá věc. Když Stephen Hawking vydával svou první knihu pro „smrtelnou“ veřejnost (nikoliv odbornou společnost), jeho vydavatel mu řekl: „Každý matematický vzorec, který použijete ve své knize, vás připraví o deset procent čtenářů.“ Vzkaz byl jasný. Bylo nezbytné, aby výstupy na papíře maximálně zjednodušil. Díky svému handicapu, ale i striktně vědeckému myšlení, psal tuto knihu dlouho. Nesčetně krát ji přepisoval, protože mu ji vydavatel vracel s obrovským množstvím výhrad. Díky své píli se však učil a zdokonaloval v komunikaci skrze písmena a věty. Až se s této knihy stal velmi uznávaný bestseller.
Druhý bod je již trochu komplikovanější. Fyzika je běs. Tedy alespoň pro 99 procent populace. A to jedno zbývající procento, bez pár promile jednotek, dokáže pochopit a akceptovat pouze v zásadě základní pravidla fyzikálních zákonů. Pokud jste teoretický fyzik jako Stehpen Hawking, potřebujete pro dokazování svých myšlenek další „vědní“ obor. Ten však není o moc zábavnější v porovnání s fyzikou. Je to matematika. Určitě uznáte, že fyzika a matematika moc na běžného občana nezapůsobí. Možná se tam objeví nějaký obdiv, ale pokud i nějaký zájem přijde, rychle pohasne.
Takže, jak udělat něco tak tristního jako je matematika a fyzika zajímavé pro lidi? Jednoduše. Přidat třetí veličinu – kosmologii. Fyzika je majestát. Je to cosi co stojí na začátku, je všude a u všeho. Lze si ji osahat v běžném životě, jejím synonymem jsou nejnovější používané technologie. Matematika je tím pojítkem, co dokazuje a co ukazuje, že to může fungovat, a že to není pouze absurdní výmysl nějakého zhýralého génia – dává tomu smysl a váhu (Běžní "obdivovatelé" si to samozřejmě neumí hodit do vzorců. Nicméně někdo odpovídající kapacitě matematika/fyzika to vypočítá a řekne, že to je možné. Čím víc chytrých lidí provede výpočty a bude souhlasit, tím větší podporu teorie obdrží). A kosmologie? Člověk je snílek. Sní o vymoženostech, o cestách na jiné planety, hvězdy... Hollywood nás neustále masíruje filmovými trháky: „Takto to jednou bude vypadat.“ Tedy kosmologie je katalyzátorem, jenž z tématu udělá přitažlivou věc.
Jednou za čas se může stát, že zájem společnosti začne upadat. Přestane prostě jevit zájem. V takovou chvíli potřebujete soukolí popostrčit, dát mu impulz. Pokud jste uznávaným člověkem, jako třeba Stephen Hawking, tak vám k tomu stačí nějaký překvapivý nebo šokující výrok. Například, že digitální virus, který možná nyní máte ve svém počítači a ani o tom nevíte, odpovídá formě života. Splňuje veškeré kriteria živých organizmů. Přepravuje se (cestuje mezi světy), přežívá, rozmnožuje se. Počítač a jeho operační systém pro něj představuje všechny předpoklady fyzikálních zákonů, které virus potřebuje pro přežití (počítám, že Microsoft netušil, že položil základy nové životní formě)... Tedy je nutný dobře zacílený impulz a myšlenka rázem opět ožije.
Stephen Hawking potřeboval tyto tři věci: Zjednodušil složité věci na úroveň chápání dítěte navštěvujícího druhý stupeň základní školy. Držel se katalyzátoru, který mu pomohl rozdmýchat oheň zájmu. A jednou za čas na veřejnost zacílí nějaký ten impulz, aby se o jeho myšlenkách mluvilo a opět a opět vstupoval do povědomí lidí. Pokud toto zakryjete dobrým PR, dostanete člověka, jenž se stal velmi úspěšným navzdory veškerým ne tak úplně růžovým předpokladům.
Je mnoho lidí, kteří sdílejí a akceptuji fakt, že je úspěšný, ale přitom tvrdí, že to není fér. Prý je to právě díky jeho handicapu. Prý je pro lidi zajímavější, prý ho lidi litují a jeho kariéra je vydlážděna právě lítostí k jeho osobě. Prý díky tomu, že je nemohoucí nemusí svoji operační mozkovou kapacitu „zabíjet“ na běžné věci a tak má před svými kolegy výhodu. Prý, prý, prý... Takové to „prý“ k úspěchu prostě patří. Stephen Hawking je úspěšný člověk a nic na tom nezmění ani to prý.
