Internet je médium

Někde mezi 18. a 19. stoletím lidstvo nastoupilo na pomyslný vlak. Tehdy v prvopočátcích to byl pouze pomalý parní vlak. Záhy jsme však přišli na to, že lze zrychlovat a dupli jsme na to ve jménu průmyslové revoluce. Jsem přesvědčen, že průmyslová revoluce je ve školách na hodinách dějepisu nedoceněna. Žádná jiná doba víc nezměnila směrování lidstva. Snad jenom období, když naši předkové vylezli z oceánu na souš. 

Poprvé v historii jsme se odhodlali dát globální směr a řád věcem. A co nás začalo táhnout? Pochopení a uchopení výrazu efektivita. Zrod efektivity započal v okamžiku přechodu od ruční výroby k manufakturní. To mělo za následek dělbu práce a specializaci odvětví. Díky tomu jsme pochopili, že vzdělávání masy je nezbytné pro další vývoj a posun. Hromaděním výroby na centralizovaných místech, vymýšlením a uplatňováním nových postupů nebo zdokonalováním strojního arzenálu... To jsou aktivity, které pozvolna ale jistě, začaly měnit naše smýšlení, postoje a neodvratně začalo docházet ke společenským, kulturním, náboženským a politickým změnám.

Mlátička obilí na vodní páru nás dnes nadchne z jiného důvodu, než zemědělce před dvěma sty lety. Vzhlížíme k výplodům dávného lidského umu a v hlavě nám běží třeba myšlenky o hmotnosti takového jednoúčelového stroje. Hmotnosti, která odpovídá hmotnosti lehkého tanku. Náhle si představíme tehdejšího zemědělce, který na toto železné monstrum hleděl stejně nadšeně jako dnes my na nové pokračování Stratreku. Nadšení! Stejně nás možná nadchne román od Juliuse Verna, kterého zmiňovaný zemědělec v době minulé nazýval snílkem a bláznem. Dnes ho označujeme za vizionáře a génia. S laskavým a trochu chápavým úsměvem se začteme do řádků jeho románů. Vlastně nám ani nedojde, že to psal člověk, který žil v devatenáctém století. “Byl to frajer”, možná by ho ohodnotil teenager svým mutujícím hlasem a kšandami visícími na půl zadku. “Frajer to rozhodně byl”, kontroval bych, ale záhy hned dodal. “Ale ani on nedokázal předpovědět fenomén, který nás dnes spojuje.”

Internet bezesporu je fenoménem současné doby. Vlak se rozjel z hodně prudkého kopce. Nabral “kruto přísnou rychlost”, jak by určitě dodal zmiňovaný teenager, tahajíc si kalhoty za visící kšandy nahoru.

Transformace našeho pomyslného vlaku na dieselovou lokomotivu započal v roce 1969, kdy vznikla za “velkou louží” počítačová síť s názvem ARPANET. Počátek snu propojení počítačů a serverů - tedy lidí a jejich myšlenek v praxi. ARPANET byl odpojen v roce 1990, ale jeho myšlenka žila dál a přetransformovala se do globální sítě INTERNET. Od experimentální sítě, do které byly připojené čtyři americké univerzity... Od sítě, která byla samozřejmě zcela bezelstně financována americkou armádou, jsme se dostali do roku 2012. Proč? K roku 2012 se totiž vážou velmi zajímavá statistická čísla. V tomto roce totiž internet celosvětově používalo celkem 2.4 miliardy uživatelů. Toto číslo samozřejmě roste a dnes je už zase někde jinde. Pokud však vezmeme do úvahy, že na začátku roku 2000 bylo na světě něco kolem 250 miliónů uživatelů internetu, zdá se být tento nárůst “kruto přísný”. Další čísla nás také nutí k přemýšlení. Skoro čtvrt miliardy internetových domén a cca 650 miliónů WEBových stránek na celém světě. To není virtuální realita, to je džungle virtuální reality.

Při pohledu na stav českého internetu zjistíme, že na tom také nejsme tak špatně. Rozhodně si v tomto případě ostudu neuděláme. V březnu 2013 byl “naměřen” zatím největší počet uživatelů používající český internet a to 6,68 miliónů uživatelů. A také porost džungle se u nás docela slušně rozpíná. V roce 2013 bylo u nás něco kolem miliónu domén. To už začíná být dosti velkým prostorem.

Jak pravil jeden můj již postarší kamarád. “Já když se ztratím a nevím kde jsem, tak raději zavřu prohlížeč a otevřu si novej...”. Ještě dnes se usmívám této bezelstné odpovědi. “Škoda, že to nemohla udělat Červená Karkulka, když narazila v lese na masožravého zhýralce”.

V té větě, kterou zmínil můj kamarád, je ukryto kus jakési faktické logiky. Dřív než se pustíte do internetu a začnete v něm podnikat nebo v něm aktivně koexistovat, měli byste si být této logiky (zvyklostí) vědomi. Některé návyky a zvyklosti nás doprovázejí od dob, kdy jsme ještě lezli po stromech a vrcholem našeho škodolibého umu bylo souseda fláknout klackem po hlavě. Proč? Nešťastník obdržel zprávu o nadřazenosti. Podívej, ukořistil jsem nástroj (větev), který ze mě dělá něco víc. Mé ruce jsou díky tomu delší. Já tě mohu ohrožovat a ty na mě nedosáhneš... Avšak i přes tento incident nadřazenosti s podřazenosti obě strany věděly, že se navzájem potřebují. Máme rádi vyšlapané cestičky (zvířecí stezky) pralesem, protože se neradi prodíráme neznámým balastem. Podvědomě se bojíme myšlenky, že bychom se ztratili. Proto raději trávíme svůj čas na místech, které dobře známe (na svém stromě) a cítíme se tam bezpečně (obklopeni tlupou svých soukmenovců). Když se nám však zadaří se někde ztratit, tak získáme pocit paniky a znervózníme. A na místa, kde jsme se ztratili se neradi vracíme.

TGV, náš rychlovlak, jede hodně velkou rychlostí. Aniž bychom si to uvědomili, z dieselové lokomotivy jsme se rychle dostali k elektrické a nyní frčíme relativně luxusním rychlovlakem. Patříme do komunity lidí, kteří se přidali k novému fenoménu, k internetu. Ten se zdokonaluje a to ne pouze na úrovni rychlosti a dostupnosti, ale v ruku v ruce se zlepšuje také nabídka služeb plynoucích z tohoto média. Každý z nás se může nějakým způsobem prezentovat. Dříve bychom museli být skoro vývojáři. Nyní nám stačí se zaregistrovat na některou sociální síť a hle cesta k prezentaci v jednoduché formě je zde. Platí však, že je jedno zda se chceme prezentovat jako jedinec nebo chceme na internetu podnikat. Internet je silné, ale i kruté médium. Nic nám neodpustí. Čiňme a projevujme se proto tak, abychom nenutili uživatele se ztrácet a zavírat prohlížeč jenom kvůli tomu, že se necítí v naši prezentaci komfortně a bezpečně. Fungujme efektivně a zbytečně neflákejme lidi kolem sebe klackem po hlavě jenom proto, že... prostě chci.