V minulých dílech jsme si prošli řadu faktických věcí, které ničí současné firmy. Je čas se začít poohlížet po důvodech, proč se tomu tak je.
Co je to KPI? Tyto tři písmenka znamenají doslova Key Performance Indicator. Tedy doslova Klíčový Výkonnostní Indikátor. Podle některých je to zaklínadlo úspěchu výkonnosti lidí ve firmě. Já se však domnívám, že tento mechanizmus je jak podceňován, tak přeceňován. Je to pouze mechanizmus, který je součásti něčeho většího.
Když jste šéfem v malé firmě, je relativně jednoduché si uhlídat jednotlivé pracovníky. Víte, co takový člověk dělá, co přináší firmě a zda jeho existence (respektive existence jeho místa), má pro firmu význam. Jinými slovy jde o to, zda „to dává smysl“. Vždy je to o tom, zda to dává smysl.
Pokud jste šéfem ve velké firmě, už je to horší. Nemůžete mít všechny procesy a lidi pod kontrolou. Proto nastupuje měření výkonnosti jednotlivých zaměstnanců. To má vedení, potažmo firmě, pomoct specifikovat budoucnost – očekávání. Tedy opět, říct „zda to dává smysl“.
Jak lze tuto tajuplnou zkratku KPI co nejjednodušeji popsat? Doslova jako zadání matematické slovní úlohy pro děti z prvního stupně: „Za jaké časové období se ten daný zaměstnanec dostane z bodu A do bodu B a co proto, aby toto mohl učinit potřebuje?“ Nic víc, nic miň. Jako vstup do rovnice se potom zadává výchozí bod A a nejčastěji délka časového období.
Zdá se to být jednoduché. Každý zaměstnanec, včetně našeho šéfa a jeho šéfa, má vydefinované své vlastní KPI a to nejčastěji na období jednoho roku. Každý z nás by proto měl naplnit to, co se od něj očekává a potom bychom měli být všichni spokojeni. Je zde však pár zásadních ale:
- KPI se nedefinují skrze celou firmu, pouze na jednotlivce nebo omezené skupiny
- KPI se definují s ohledem na nejnižší úroveň - „peníze“ (o tom jsme již v našem seriálu mluvili)
- KPI se definují na nereálných základech
- KPI k ničemu není, použije se pouze v případě: „hodí se to“
Bohužel, pokud alespoň jeden ze zmíněných bodů je reálným faktem, celý proces KPI je úplně k ničemu. Je to pouze cár papíru, který říká „my jsme IN“. Ale mohu vás ujistit, taková firma rozhodně není IN. Naopak. Taková firma staví na fiktivních předpokladech, nebo na nesplnitelných očekáváních a nebo doslova „na nesmyslech“. Dobře to vystihl Josh Billings, který řekl: „V dosažení úspěchu nám nebrání to, co neznáme. Ta největší překážka je v tom, co si myslíme, že známe, ale co je ve skutečnosti úplně jinak.“
Firma, ve které nefungují základní procesy a KPI je základní funkční proces, je v kulturním úpadku. Jeden ze základních přírodních zákonů praví, že pokud chcete přežít, musíte mít alespoň jednu vlastnost takovou, aby vás oproti konkurenčnímu prostředí stavěla do výhody. To platí v přírodě, která se řídí ač striktními, ale v zásadě danými pravidly. Danými pravidly znamená neměnnými, statickými pravidly. Firma však žije ve velmi dynamickém prostředí, které se obvykle velmi rychle mění. To je jeden ze základních důvodů, proč je důležité vědět kam firma směruje a jak dokáže řídit své lidi.
