Dva manažeři sedí vedle sebe na schůzce managementu a naslouchají kritické prezentaci oddělení kontrolingu. „Obávám se, že pořád nedokážeme forkastovat... Další věcí je, že s koksem si také moc dobře nestojíme...“ Jeden z manažerů se nakloní k druhému a ironicky zašeptá: „To nevadí, když nebude koks, použijeme hnědý uhlí.“ Ten druhý chápavě přikývne a dodá: „No a když nepomůže uhlí hnědé, máme tady ještě to živočišní.“
Před sedmdesáti lety se náhle stal jednou z předních tváří evropského dění, a to aniž by byl Evropanem. Voják každým coulem, příslušník americké armády. Tříhvězdičkový generál Patton. V průběhu svého vítězného tažení po Evropě údajně přednesl tento muž zajímavou myšlenku:
„Nejlepším vojákem je ten voják, který sám sebe již považuje za mrtvého.“
Tento výrok, a to ať byl nebo nebyl pronesen tímto velikánem druhé světové války, v sobě má kus zajímavé logiky. Voják, který si o sobě myslí, že už je tak či tak mrtví, se chová z pohledu „normálního člověka“ neracionálně. Jeho pud sebezáchovy je upozaděn, ne li zcela vypnut. Jeho mozek funguje mechanicky.
Z pohledu vůdce, Pattona, je tento stav více než výhodný. Jedinec se nebojí smrti, tedy je schopen vykonávat úkoly bez ohledu na hrozící smrt. Také je lehce ovladatelný. Jedinec dostane rozkaz a nepřemýšlí nad ním. Degradace inteligence, sebeúcty, plánovitého přemýšlení, samostatnosti... Jeho mozek nedokáže přemýšlet samostatně. Proč? Voják je dlouhou dobu vystaven stresu, náporu na psychiku, stereotypu a nevidí východisko z dané situace. Jeho mozek se musí bránit a upadne do letargie (škrtne pojistku).
Existuje paralela mezi zaměstnancem firmy a vojákem generála Pattona? Domnívám se, že ano (ignorujme faktickou absurditu takového srovnání, zamysleme se pouze nad principem). Je pravda, že v kanceláři nebo v běžném zaměstnání nám moc o život nejde. Nicméně zaměstnanec může dostat výpověď. Tedy z pohledu firmy „umře“, přestane existovat. Z vlastní zkušenosti vím, že je mnoho lidí, kteří představu svého případného nuceného odchodu z firmy prožívají skoro v intencích smutečního obřadu. Z takového jedince se lehce stane Pattonův voják.
Firma musí postupovat vpřed jako jeden celek. Celek složen z pod-celků a dalších pod-celků. Být kreativní, agresivní a plánovitá ve svých krocích. Pokud se ze zaměstnanců stávají negativní Pattonovi vojáci, znamená to, že se po firmě pohybují „živý-neživý“ (zombie) bez myšlenky, samostatnosti, inovace a výkonu. Čekají pouze na podnět, na který nevalně reagují a jejich reakce kvalitou odpovídají jejich rozpoložení. Takový jedinec lehce nakazí i ostatní kolem sebe, šíří se to jako nemoc.
Za druhé světové války byla i opačná strana fronty. Německá defenziva. Samotni Američané byli často překvapeni, a o svém protivníkovi mnohdy mluvili v superlativech. Němci, na to v jaké byli situaci, si dokázali udržet morálku, disciplínu a urputnost. Určitě za to mohl i Goebbels a jeho doktrína. Doktrína, která tvrdila že za Rýnem je už Německo a pokud padne Rýn, padne vše. To by vysvětlovalo urputnost, ale nevysvětluje celkový proces fungování – morální hodnoty (tímto prosím nepropaguji fašizmus, fašizmus je zlo a s myšlenkou morálních hodnot nemá nic společného). Morální hodnoty jsou výstupem kultury, ve které žijeme.
Pokud se firma dostane do ekonomických problémů, a to se prostě může stát, vyplave firemní kultura na hladinu, jak olejová skvrna z potopené německé ponorky. S firemní kulturou je to těžké. Lehce ji překryjete dočasnými úspěchy a penězi. V pozitivně nakloněném komerčním období, firma vyplatí vlastníkovi co očekává a zaměstnance si zaplatí, koupí. Jakékoliv hlubší problémy se zakryjí. Pokud management nepěstuje firemní kulturu, na první pohled si problémů ani nemusíte všimnout. Potom však firma upadne do třeba finančních problémů... Vše vyplave na povrch a pak najednou zjistíte, že firma nemá pouze finanční, ale i morální problémy. A spojení těchto dvou problémů může být hřebíkem do rakve a to posledním.
Je velmi důležité, aby firma pěstovala pozitivní a otevřenou firemní kulturu. Pokud se v takto pěstované a nastavené společnosti stanou ze zaměstnanců pozitivní Pattonovi vojáci, je to naprosto v pořádku. Dokonce si dovolím tvrdit, že je to víc než přínosné. Tito vojáci totiž nefungují jako obyčejné natahovací panenky, které někdo natáhne a když jim dojde pérko tak se zastaví. S vypětím všech sil se semknou v jeden celek, tahají za jeden provaz a každý iniciativně a oddaně bojuje v barvách firmy. Proč? Protože to dělali vždy, i před ekonomickými problémy. Nyní se však upnou v jednu jedinou věc, absolutně se orientují na úspěch: „Odrazit se ode dna!“
Firemní kultura je to nejdůležitější co firma má. Vychovává a učí lidi si vážit to, co mají a vede je k tomu být hrdí na to co dělají. Firma může mít sebechytřejší, sebegeniálnější a nejdokonalejší produkt. Je pouze otázkou času, kdy konkurence tento produkt okopíruje... Co se však nedá okopírovat a ukrást? Je to firemní kultura. Ta se dá pouze napodobit. Firemní kultura je totiž o lidech ne o technologii. A pokud si firma udrží lidi a naučí tyto lidi si vážit to co dělají, nemá se čeho bát.
