Změna je život

Už je tomu pěkných pár let, co jsem putoval Prahou při svém tahu na jih vždy stejně. Metrem od Hlavního nádraží na Dejvickou a pak po silnici až na letiště. Letos se má pouť tímto městem poněkud změní. A ani tím to prý neskončí.

Ministerstvo dopravy si prý už vybralo trasu dráhy na pražské letiště v podobě železničního spojení, jež by měla vést zčásti po povrchu a zčásti tunelem. Alespoň to tedy řekl ministr dopravy Dan Ťok. Jenž by prý rád nabídl účast v tendru na dráhu na letiště v ceně asi osmnácti miliard korun i firmám z Jižní Koreje, ale to jenom tak na okraj.

Trasa by tedy byla zvolena. A teď se již jen řeší. Protože podoba spojnice mezi Dejvicemi a Veleslavínem je stále v jednání, v němž jedni požadují trasu kompletně pod povrchem, zatímco jiní část pod a část nad zemí. Což v praxi znamená cenový rozdíl tři až tři a půl miliardy korun. A protože spor o tunely pokračuje, uvažuje se prozatím o rozdělení projektu do dvou částí. Nejprve by se tak mělo stavět tam, kde panuje shoda, a to komplikovanější by se mezitím nějak vyřešilo…

Doufejme. Protože znáte to.

A neznáte-li, můžete popustit uzdu své fantazii třeba při pročítání vcelku nedávných novinek. A představovat si, jak se to jednání stran tunelů také může vyvinout.

Třeba i podobně jako v případě Blanky.

A tak nevím, co mne jednou čeká. Možná budu zase v budoucnu nucen učit se novou trasu, kterak se dostat na letiště. A možná také ne. Možná budu už navěky jezdit stejně jako dnes… zatímco v nových sporných tunelech bude k mání docela zajímavý kulturní svatostánek. V němž by třeba mohli stejně jako zanedlouho ve stále zavřené Blance vystupovat dejme tomu pražští filharmonici.

Když už to nevyšlo s Kaplického „Rejnokem“…