Zas pojedeme na pětiletky?

Tak prý zase pojedeme na „pětiletky“, jako tomu bylo kdysi za komunistů. Vytýčí se plán toho, co se má udělat v následujících pěti letech, a tento se pak bude plnit. Nebo, jak podvědomě tuším, dopadne jako pětiletky socialistické – bude se plnit plán, ovšem tu a tam se bude čarovat s čísly, aby nesplněné bylo považováno za splněné, někde se bude pro změnu „překračovat plán“, aniž by to bylo nějak zjevně k užitku, no a v konečném důsledku to bude stát nejspíše za totéž co tehdy. Tedy vlci se nažerou, kozy zůstanou celé a obyčejní lidé budou akorát tak moci skřípět zuby.

Nemůže tomu podle mého soudu být jinak. Protože nová pětiletka si klade stejně utopické cíle, jako kdysi, kdy se „doháněla a předháněla Amerika“. Klade si za cíl to, co se již tolikrát stalo (a to nejen v naší zemi) učiněným výbuchem. Tedy „integraci Romů“.
Vláda nám prý již schválila strategii romské integrace do roku 2020, týkající se vzdělávání, bydlení, zaměstnávání či bezpečnosti. Strategii, jež prý má pomoci zvrátit dosavadní nepříznivý vývoj a zhoršování situace Romů a srovnat jejich podmínky s ostatními obyvateli. Jak pravil ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier a nechtěně mi tak připomněl úryvek z dávné básně jiného Jiřího, a to Dědečka: „Pozved bych prašivý země a srovnal úrovně. Všude by bylo stejně anebo podobně…“
Prý tomu tak musí být. Protože v naší zemi údajně přibývá ghett, v nichž žijí převážně Romové, údajně 80.000 těchto. Celá třetina jejich populace údajně trpí sociálním vyloučením a zbylé dvě integrované třetiny si prý také nijak valně nežijí.
A tak by prý na tato integrační opatření mělo Česko využít peníze od EU. Prý miliardy korun v rámci tří programů. Programu zaměstnanost, věda a výzkum a z integrovaného operačního programu, který spravuje ministerstvo pro místní rozvoj. To má pomoci skoncovat s ghetty, kde naši romští spoluobčané strádají.
Strategie má údajně eliminovat diskriminaci Romů ve vzdělání nebo na trhu práce a v oblasti bydlení, má chránit hlavně romské děti, jež přece nemohou za to, do jakého prostředí se narodily, má posilovat identitu Romů s důrazem na oblasti jako kultura, tradice a jazyk. Máme se tak dobrat vytvoření soudržné společnosti a bezkonfliktního soužití, vytvoření tolerantního, nexenofobního prostředí a integrace romské menšiny v rovině politické.
Romové prostě mají mít stejné podmínky jako ostatní obyvatelé. Tedy…
Jejich děti už nemají končit ve „zvláštních školách“, mají se začlenit do škol běžných. Ministerstvo školství má do konce příštího roku vykoumat, jak efektivně podporovat romské děti, aby tyto mohly jezdit na lyžařský výcvik či do školy v přírodě a chodit do kroužků, do konce letošního roku by měl být hotový i návrh na zajištění stravování romských žáků a zvýšit by se měla i stipendia pro romské středoškoláky a vysokoškoláky. Měla by se zvednout podpora na dotovaná pracovní místa, více peněz má plynout do stáží romských studentů a absolventů, podporovat se má sociální podnikání. Zdravotníci, policisté či úředníci se mají připravovat na práci s menšinami, soudní poplatky u antidiskriminačních žalob mají klesnout na 1000 korun. A pan ministr Dienstbier má také pravidelně mapovat zastoupení Romů a Romek v zákonodárných a poradních pozicích, tito by měli být ve všech patrech veřejné správy. A měly by se též pořádat kampaně proti nenávisti a na podporu tolerance.
To ze strany bílých, pochopitelně.
A na oplátku? Jediné, co jsem se dozvěděl, že by měli na oplátku učinit ti druzí, je, že by se měli romští aktivisté a jejich organizace zapojit do protidrogové prevence.
No nevím… Totiž vím…
Romská integrace do většinové společnosti? Proč ne? Jsem pro. Stoprocentně. I toto jsou přece naši lidé. Jenže…
Tady už se ani netají, že nejde ani tak o integraci, jako o diskriminaci. A to nikoliv romské menšiny.
Protože copak bílé děti mohou za to, do čeho se nejednou narodily? Nemohou. Stejně jako ty romské. Tyto děti nemají končit ve „zvláštních školách“. A bílé, co v těchto skončily? Těch se nikdo nezastane, ač jsou „diskvalifikovány“? Romským dětem se má dostat pomoci v otázce lyžařských zájezdů. A víte, kolik je bílých rodin, jež na tento „plezír“ nemají? Já to vím. Sice jen notně omezeně, rozhodně však zřejmě přesněji než pan ministr sám. Zajistit stravování romských dětí? A co ty chudé bílé? Z vlezlé televizní reklamy slýcháme, že „každé desáté dítě hladoví“. Jedněm pomůže stát a „Evropa“, druhé budou moci i nadále jenom doufat v privátní charitu? Zvýšení stipendií pro romské studenty? Proč jen pro ty? Ubytování, skripta a další náležitosti se přece jedněm nenabízejí dráže než druhým! Jakési nespecifikovaně odlišné zacházení s menšinou ze strany policie? Že by na jedny byl kratší a měkčí obušek? Určitě na ty, kdo by navzdory tomu následně zahltili soudy lavinou domnělých žalob „za tisícovku“… Jak toto jenom neodpovídá avízovanému „srovnání podmínek s ostatními obyvateli“! Rovnost za cenu nerovnosti.
Prostě se mi při této informaci zase o něco více otevřela pomyslná kudla v kapse. Ale pak se mi přece jenom zase zavřela. Protože ne vše výše zmíněné je vlastně špatný nápad. Třeba ono zastoupení Romů ve všech patrech veřejné správy… Senzační nápad. Ovšem bylo by milé, kdyby první spořádaný Rom na politickém Olympu vyšoupnul právě pana Dienstbiera. A ti další pak jemu podobné.
Protože jestli se ona pětiletka splní, nebude od věci, našetříme-li si my většinoví zmiňovanou tisícovku. Abychom mohli za diskriminaci žalovat… autory této antidiskriminace.