Všechno zlé je k něčemu dobré

Po léta pracoval jako zedník a nikdy s ním nebyly žádné problémy. Protože do práce docházel včas a činil se v ní po celou pracovní dobu ku potěše nadřízených i zákazníků.

Jenže pak to prasklo. Totiž nejprve popraskaly zdi, jež stavěl, a posléze se jím postavené budovy počaly ve velkém počtu bortit.
A nebylo divu. Protože stejně jako práci se tento po léta oddával i rozkrádání stavebního materiálu. Aniž to kdokoliv zpozoroval, odtahal si domů „přebytečného“ tolik, že by si z toho dost možná postavil i vlastní hrad, kdyby na to měl čas a chuť. Jenže on většinu nakradeného prostě rozprodal a díky tomu si i bez hradu žil jako král.
Dlouho to procházelo, jenže každá zeď ošizená na maltě jednoho dne podlehne zubu času a zkáze. A pak už je jenom krůček k odhalení viníka.
A tak na něj přišli a sebrali ho. Skončil před soudem a následně pro změnu za katrem.
Ovšem ve vězení si dlouho nepobyl. Protože jak zmíněno v titulku, všechno zlé je k něčemu dobré. A vězení, do něhož byl umístěn, sám kdysi stavěl.
Takže již po prvním setmění z cely, do níž byl vsazen, prchnul. Osobně šizenou zeď prostě a jednoduše prorazil pěstí.