Už zase…

Už ani nespočítám, kolik měla naše země vlád tvrdících, že je školství jejich prioritou. Ještě menší je šance, že bych spočítal politické strany, jež to kdy hlásaly samy za sebe. A zrovna tak nespočítám, kolikrát pak skutek utek.

Je tomu prostě tak. Bylo a je v módě říkat, že politikům záleží na školství. Prostě proto, že toto do jisté míry ovlivňuje budoucnost naší země. „Zpracovává“ děti, jež jsou právě onou naší budoucností. A kdo by se v této situaci odvážil říci, že na školství kašle, že?

Prostě mnozí hlásali a hlásají školství jako svou prioritu. Slibovali a slibují jeho podporu, jeho lepší financování a co já vím co ještě. Přetrvalo to vlastně až do dnešních dnů a zřejmě se to bude tradovat i nadále.

A pak si přečtu zpravodajství a nezbývá mi než suše konstatovat, že „už je to tady zase“. Už zase vzali školství u huby. A jedinou útěchou nám tu budiž to, že to tentokrát myslím jenom a pouze ironicky. Což říkám pro jistotu už teď.

Protože mi dala média (v tomto případě Právo) příležitost tak trochu nahlédnout „za oponu“. Do soukromí našich vcelku nových ministrů.

Karla Šlechtová z resortu místního rozvoje prý vlastní několik set tisíc korun, cenné papíry za deset tisíc, dva byty a auto a k tomu hypotéku na jeden z oněch bytů.

Ministr dopravy Dan Ťok přiznal veřejně úspory ve výši kolem deseti milionů a dluhopisy v třiapůlmilionové výši a byt v Praze. Nemá prý sice ani auto ani jiné movité věci, zároveň však prý nemá ani dluhy.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán je dohromady skoro trojnásobným milionářem s kreditní kartou a autem.

A nová ministryně školství Kateřina Valachová? Ta má, chuděra, úspory jen v řádu desetitisíců, byt, rekreační nemovitost společnou s manželem a škodovku a navrch „visí“ peníze na hypotéce.

Tolik strohá řeč čísel. Jež dokládá, jak se dnes na politické scéně věci mají.

Zkrátka jako obvykle navzdory všem proklamacím o preferencích školství ostrouhalo. Zase ho vzali u huby. Dokonce mu i přidělili tu úplně nejchudší ministryni ze všech…