Už bylo opravdu na čase

Na naši poštu jsme nikdy příliš chvály neslyšeli, alespoň kam dny mého žití sahají. Protože dostala-li se tato na přetřes, pak zpravidla v souvislosti se ztracenými, bloudícími, poškozenými či vykradenými zásilkami, s dopisy nalezenými po řadách let někde zahozenými, se zásilkami, jež byly adresovány někomu a skončily v rukou někoho jiného, s cenami, jež nejednou neodpovídaly kvalitě služeb a jež postupně vzrostly natolik, že se je nejednou nevyplatilo a nevyplácí využívat. Dále známe naši poštu třeba z kauz týkajících se doručovatelů, nucených pravidelně nad rámec běžných pošťáckých povinností prodat předepsaný objem toho či onoho sortimentu, případně přetěžovaných nadměrnou hmotností zásilek, jež jim bylo souzeno roznést. Pro mnohé z nás se pak staly pošty i synonymem dlouhých front a z toho pramenící nervozity z promrhaného času, případně místy nejednoho konfliktu chudáků jejich zaměstnanců, čelících útokům těch, jimž se platné předpisy nelíbily a nelíbí.

Prostě bylo až doposud naše poštovnictví vnímáno spíše negativně. A jedním z toho, co našincům coby zákazníkům pošty nebylo vždy po chuti, byly třeba i poštovní známky. Tedy ty maličké papírky s obrázkem, jež se připlácly na dopis či pohlednici a teprve pak mohla zásilka zahájit svou pouť za adresátem.
Jedněm třeba nebývaly po chuti známky s vyobrazením soudruha Husáka. Koloval i poťouchlý vtip, že tyto známky často nedržely na obálkách a teprve výzkum prokázal, že tomu tak bylo proto, že lidé namísto naslinění zadní strany oné známky plivali na její líc. Pak se změnil režim, nikoliv však tato záležitost; protože některým z našinců se na známkách nelíbil prezident Klaus, jemuž mnozí nemohli přijít na jméno, leckdo neuznával Havla a o „chystané“ poštovní známce s prezidentem Zemanem, mající namísto běžného obdélníčku více než výmluvný nestandartní tvar kosoštverce, jež mi dnes přišla přes facebook, ani nemluvě.
Prostě na světě není prezident ten, aby se zavděčil lidem všem. A nejen prezidenty živ jest člověk, a proto se nejeden z nás tu a tam čílil a čílí i nad jinými vyobrazenými osobami, jež prokazovaly a prokazují poštovním známkám, na nichž se vyskytovaly a vyskytují, medvědí službu.
A teprve nyní nalezla naše pošta zřejmě ideální řešení. Konečně byly vytištěny poštovní známky, nad jejichž potiskem nebude snad nikdo protestovat. Protože se na tyto konečně dostal velikán z našich řad, jehož význam nikdo nikdy nezpochybňoval, velikán, jenž prokázal naší vlasti nejednu neocenitelnou službu, jenž prý významně ovlivnil nejednu jinou významnou osobnost minulosti, a to i v globálním měřítku. Konečně se na známkách objevil našinec, který si bezesporu zasluhuje úctu. Který byl, je a navždy bude dokonalý. Totiž… mající toliko jedinou chybičku. A to tu, že… nikdy neexistoval. Ale ač neexistoval, je dost možná nejlepším a nejdokonalejším z nás všech. A na koho jiného by měl být náš národ hrdý, že? Kdo jiný by si zasloužil více i zobrazení na poštovních známkách, jakkoliv vyobrazení, na němž jej poznáme podle toho, že jej nepoznáme?
Konečně se objevily známky se skutečnou pýchou našeho národa.
Tři miliony dvou nominálů kulatých známek s možnými podobami fiktivního českého génia Járy Cimrmana.