Tam nohama vzhůru 12.

Od šesti do osmi večer nám náhle v ulici vypnuli elektřinu. Vlastně už poněkolikáté, ale poprvé na takhle dlouho.

Snad kvůli tomu, že byla venku bouřka a do něčeho uhodilo, snad proto, že venku byla bouřka a báli se, aby jim do toho neuhodilo, snad proto, že venku byla bouřka a proč tedy nešetřit vzácnou elektřinou, když blesky svítí zadarmo… Anebo prostě proto, že sítě Eskomu opět nevydržely. Vždyť kolikrát za ta léta jsem už od svých všemožných ubytovatelů slyšel láteření, že Eskom léta neinvestoval, kašlal na rozvoj, unikalo mu, jak roste spotřeba proudu a teď už to zkrátka tenhle jejich „ČEZ“ nezvládá! A jak už jsem dříve zmínil – teprve teď se v televizi mluví o nějakém jaderném programu s ruskou pomocí…

Chudinky osamělé cestovatelky, které si přivezly elektrický vibrátor a najednou aby si neukojené daly dvouhodinovou pauzu nebo to odřely manuálně, pokud si tedy zároveň nepřibalily na cestu i generátor…

Mohl jsem si tak dát superdlouhou koupel, poté, co jsem si nemohl nevzpomenout na Jana Karafiáta; Mark už chvíli po zhasnutí poletoval od pokoje k pokoji s lucerničkami jako učiněný „brouček“. Nebo spíš světluška. A přímo u pokoje se mi poté uhnízdilo policejní auto; takže bych se nedivil, kdyby tady platilo, že při výpadcích proudu policie hlídá potenciálně ohrožené objekty, což by můj hostinec, jedno z nejhonosnějších ubytovacích zařízení v obci, plný (ač relativně nenaplněný) bohatých lidí schopných zaplatit v přepočtu 1.300 korun za noc se snídaní, mohl být. Kdo ví?

Pokračování zítra