Tak jsem zkrátka „sráč“…

„Tolik sráčů nechce bránit svou zemi,“ rozčiluje se prý český generál a bývalý šéf tajné služby Andor Šándor. A dodává, že stát nesmí dovolit, aby ten, kdo nechce, nemusel bojovat. Tečka.

Tento zastánce povinných odvodů mužů a žen a tudíž nového branného zákona, jenž s tímto počítá, to uvedl pro ParlamentníListy.cz (http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Tolik-sracu-nechce-branit-svou-zemi-rozciluje-se-cesky-general-A-rika-Stat-nesmi-dovolit-ze-kdo-nechce-ten-nemusi-bojovat-365269). A nejen to. Současně se nechal slyšet, že by předpokládaná měsíc trvající prezenční služba byla nedostatečnou a že je záhodno nahnat našince na vojnu alespoň na nějaké tři měsíce. To aby naše omladina získala dovednosti k tomu, aby byla schopna postavit se do nějakých jednotek a bojovat. Bojovat a nikoliv využívat možností toto z mnoha různých důvodů odmítnout.
Protože se podle jeho slov máme spoléhat v první řadě sami na sebe, co se obrany země týká. Rodiny a školy by měly dbát na to, aby naše děti byly tělesně zdatné, vlastenecké a podobně. Protože jinak nás Rusko bude pomocí svých tajných služeb a různých nevládních organizací manipulovat, polarizuje veřejné mínění a naši politici se pak tomuto veřejnému mínění přizpůsobí jako korouhvičky.
Měli bychom prý být jako neutrální Švýcaři, kteří mají stále svou domobranu, ač nejsou žádným ze sousedů ohrožováni, a nikoliv jako třeba naši slovenští bratři, u nichž krátce po účinnosti nového branného zákona odmítla přehršel lidí bránit svoje ženy, matky, děti, rodiny, majetek. Neměli bychom být ani jako pobaltské státy, jež žádné vlastní ozbrojené síly nemají a spoléhají vyloženě na Severoatlantickou alianci, ani jako Ukrajinci, jejichž pravidelná armáda byla v zásadě poražena na hlavu proto, že ten materiál, ten lidský potenciál, nestál za moc a navíc se řadě z nich nechtělo bojovat proti vlastním lidem.
Ovšem u nás je tolik sráčů… Přímo nepochopitelně mnoho. Mnoho těch, kdo prý necítí sounáležitost se svým státem, neoplývají ochotou ho bránit, nemají vztah ke svým rodinám, ke svému majetku, ke svému státu a slovo vlastenectví má pro ně nádech čehosi pejorativního. Je mnoho těch, kdo nechtějí do armády, jež podle zmíněného pána samotného byla dovedena do notně tristního stavu, hlavně pokud jde o zásoby zbraní, munice a dalších věcí.
A nejen to! Jakmile se začalo šuškat cosi o tom, že by u nás mohly být umístěny americké jednotky, hned se objevila petice proti těmto. Za čímž jsou prý ruské zpravodajské služby a různé organizace, kterým prý přítomnost těchto vojáků není po chuti. Ač má jít pouze o symbolickou přítomnost, jež by pro obranu Evropy před Ruskem neměla žádný větší význam, ač je to spíše jen gesto, jež nebude ničím jiným než pomyslným červeným hadrem, provokací, jež Rusy rozdráždí a přiměje k dalším opatřením, jako je posílení vojenské přítomnosti v Kaliningradu a na jiných místech a nejspíše další eskalaci konfliktu.
Je u nás prý mnoho sráčů, jimž se nechce do války. A těm by se měl zatnout tipec. Říká pan generál.
A já? Nebudu to tajit. Jsem příslušníkem armády. Armády sráčů. Jsem ten, kdo nepůjde tupě do „mlýnku na maso“. Navzdory tomu, že prý jsem tím, čím mne a mně podobné pan generál počastoval.
Já jsem sice připraven bránit svou rodinu a svůj majetek, své blízké. Ovšem chci v takovém boji zvítězit. A za současného stavu věcí shledávám pravdivým pouze staré moudro, že ten, kdo uteče, vyhraje. Stejně jako asi leckdo z našinců. Protože dnes už je utéci kam, dnes už jsou hranice otevřené. A mohu-li použít slova Škopka ze Slunce, seno, erotika, tak se prostě šoupneme za tu ceduli a tam už to neplatí. Pouze s tím rozdílem, že tato nebude označovat nudistickou pláž, ale naši státní hranici.
Protože – vážení mocní – proč bych měl jít bojovat?
To já snad nesmyslně poslal naše vojáky do Afghánistánu a jiných muslimských zemí, jejichž teroristické odvety se nyní tak bojíme? To já snad zvu hrstku amerických vojáků, jenom abych naštval Rusy, kteří jsou označováni za hlavní zdroj nebezpečí války? Ne, ani jediné. Mám snad hasit tento těmi nahoře úmyslně vyvolaný „oheň na střeše“?
Mám být patriot a nejsem? Nijak zvlášť nejsem. Ale řekněte mi někdo, co z novodobé historie mne vyjma hokeje mělo učinit hrdým na mou vlast? Zato ostudy už jsme si my Češi nadělali dost a dost.
A jak mám bránit svůj majetek, když to, co mám, vlastně hypoteticky nemám? Protože ti nahoře dělají takové státní dluhy, že nesebere-li mi můj majetek cizí agresor, bude mi jednou dost pravděpodobně „znárodněn“, aby se jím uspokojili oprávnění věřitelé.
Na obětování se pro toto a mnohé další je mi můj život až příliš vzácný. Jakkoliv jsem jenom docela obyčejný sráč. Říkal pan generál…