Stroj času

Tak se mu to zřejmě nakonec přece jenom podařilo. Po mnoha letech snění, bádání a přemítání, po mnoha letech, kdy jej všichni kolem měli za snílka a fantastu, jehož vize jsou naprosto nereálné, se zřejmě podařilo dosáhnout jeho cíle.

Tedy objevení stroje, s jehož pomocí by se dalo cestovat v čase.
Protože sám právě v tomto okamžiku na vlastní kůži tento přesun v čase prožil. Jenom se nemohl zbavit dojmu, že bude s jeho objevem ještě hromada práce. Protože jeho cesta časem se podařila, jenže ty vedlejší účinky nebyly zrovna z těch, po nichž by jeden toužil.
Přenesl se ze své doby do doby docela jiné. Připadalo mu to jako chvilka, ačkoliv od chvíle, na niž se upamatovával coby na poslední výjev ze svého předchozího žití, uběhla při pohledu na kalendář již drahná doba. Vždyť se tak náhle ocitl v jiné době! Dokonce v jiném tisíciletí.
Ležel tu a s údivem pozoroval, jak se svět za tu dobu změnil. Zatímco dříve žil v rodinném domku v malebné vísce plné zeleně, nyní hleděl ke hvězdám z prostoru podobného zaneřáděným útrobám kosmické lodi. Byl tu sevřen v malém prostoru s plechovými stěnami a jen úzký průzor nad hlavou mu skýtal pohled do černé tmy, z níž poblikávala toliko světélka hvězd.

Snad je aspoň na matičce Zemi. Snad jej jeho vynález nepřenesl mimo tisíciletí navíc i mimo rodnou hroudu, kamsi do vzdálených galaxií.Jenže vše nasvědčovalo tomu, že je spíše v kosmickém korábu než na pevné zemi. Protože jeho momentální plechový příbytek se pohupoval, tu vznášel a tu naopak klesal a v hlavě mu hučelo jako v letadle při odlepení se od země. A žaludek svědčil rovněž o mořské nemoci, jakou coby malý strádával paradoxně i ve vnitrozemí při jízdě autobusem.Tak mu to přece jenom vyšlo. Byl prvním člověkem, který předběhl svou dobu. O tisícovku let. Jak jen se na tento okamžik těšil! Až bude v cizím, dosud nikým ze současníků nepoznaném světě. Jen byl poněkud zklamán zmíněnými vedlejšími účinky transferu, jež mu bránily vychutnat si zplna svůj úspěch.Postavil se a vyhlédl ven. A byl naštěstí dosud na rodné planetě. Jenom ji tak úplně nepoznával. Protože budovy rodné vísky vypadaly stejně jako kdysi, jen byly nyní ponořeny do mlžné temnoty. Kolem svítila neobvyklá světla, po domech lezli svítící hadi a lidé kolem něho zněli notně nepřirozeně a jejich nesrozumitelné hlasy k němu doléhaly jakoby z veliké dálky.Ale hlavně že to dokázal, že se přenesl v čase. A vlastně ani nevěděl, jak přesně k tomu došlo. Věděl jen, že kamsi zalézal, ale nevybavoval si, že by šlo právě o jeho stroj času. Zalezl tam a vylezl opět v jiné době. V jiném tisíciletí.Uběhl nějaký čas. A až pak mu to postupně došlo. Uvědomil si, co jeho cestu časem provázelo. Na Silvestra roku 2000 vlezl v opilosti sem do kontejneru na odpadky, aby si na chvíli zdřímnul. Půlnoční ohňostroj a přípitek tu prospal a pak… Pak už se tu probudil až do kalného časného rána nového tisíciletí.