Ono je to v podstatě o určení nějaké míry solidarity. Nejedná se  pouze o bydlení , jde  třeba i o důchody , nemocenskou , podporu v nezaměstnanosti , minimální mzdu atd.

Když jde kantor z gymnázia do penze a má o 15 % vyšší důchod než uklízečka tamtéž , je to v pořádku ? Stejně tak poměr mezi platem nekvalifikovaného , ječ poctivě pracujícího a dávkou nefachčenka bývá marginální.

Těžko říci , co s tím. Dlouhá léta nás naučila věřit , že stát se postará . Kdo je ale stát - ti poctivě a kvalifikovaně pracující , tvořící hodnoty , ze kterých žijí i ti , co se jen tak vezou.

Stát se postará, ale velmi draze a nekvalitně. A možná. Spoléhat na stát, že se o vás postará, třeba v důchodu, je podle mě sebevražda. Ale chápu, je to přirozené, když někdo (stát) slíbí, že "se o to postará", tak člověk se automaticky starat přestane, když to vlastně udělá někdo jiný. Jenže za ta léta už by měl být člověk snad profackován, že stát je ta nejhorší možná záruka, že by měl spoléhat sám na sebe.