Seznámení s lehkou děvou

Karlíka postihlo to neštěstí, které postihne dříve či později snad každého příslušníka mužského pokolení, jenž neskoná příliš předčasně. Ono neštěstí je všeobecně nazýváno pubertou. A aby toho nebylo málo, postihla jej souběžně i neštěstí další, jež pubertu nadále komplikovala. Především měl ten pech, že bydlel v západočeském pohraničí a že jeho příbuzní jezdívali často do nedaleké germánské země a on musel jezdit s nimi. Autem po silnicích směřujících k hraničním přechodům, lemovaných křovinami a víte kým ještě.

Jednoho dne už mu to cestou do Německa nedalo. Protože puberťáka nemohlo nezaujmout ono nepříliš oděné děvče stojící u krajnice.„Mami, nemohli bychom se tu chvíli zastavit? Já bych se s ní rád seznámil.“ Jeho přání, určené matce řídící auto, nepadlo na úrodnou půdu. „To ani náhodou,“ zněla rezolutní odpověď, „ještě bys od ní něco chytil.“ Tím pro ni bylo vše odbyto a jelo se dál.Podruhé se scéna opakovala tehdy, když jel s otcem. „Tati, hele, to je kočka! Pojď, zastavíme na chvíli. Prosím…“ Na otci sice bylo znát, že jej lehké děvče v minisukni, jež připomínala spíše opasek než sukni, zaujalo též, jenže otec už měl přece jen více rozumu a méně nezvladatelných pudů. „To tak. Vlezeš s ní do křoví a něco chytíš…“ A otec, jenž před tímto objektem podvědomě přibrzdil, aby se pokochal vyzývavým výstřihem, opět dupnul na plyn.Do třetice jel Karlík s dědou. A bylo to tu zase. „Dědo, zastav. Zastav mi na chvíli u téhle hezké holky. Prosím!“ Děda se na objekt vnukova zájmu letmo podíval a byť se jindy snažil před mladým chovat způsobně, odplivl si nyní na podlahu škodovky. „Poběhlice jedna! Fuj! Takovou rajdu si jednou přivedl domů můj brácha, budiž mu země lehkou, a dvacet let jsme měli ostudu po celé vesnici. Od takové bys akorát něco chytil. Fuj.“ Ani děda Karlíkovi nedopřál trochu toho potěšení.O tom, co si hoch vyslechl, když tudy jel s babičkou, se raději ani rozepisovat nebudu, protože takové výrazy byste od staré paní nečekali, tetička se vyjadřovala rovněž v tomto duchu a ani jízda se strýčkem obrat nepřinesla. Všichni se shodli na jednom: „Ne. Od takové bys leda tak něco chytil.“A pak Karlík konečně dostal řidičák. Sice jen na motorku, nikoliv na auto, ale aspoň to. Konečně nebyl odkázán jen na cestování s dospělým příbuzenstvem. A jeho první samostatná jízda vedla… tušíte jistě kam. Ano, k hranicím, jež tento ale neměl v úmyslu překročit. Prostě zatoužil po poznání nepoznaného, po ochutnání zakázaného ovoce.Zastavil se svým mopedem nedočkavě hned u prvního děvčete, postávajícího u krajnice. Chvějícíma se rukama zalovil v peněžence a s bankovkou v ruce vyzval děvče, aby s ním šlo na chvíli do blízkého křoví, aby…A příbuzní nelhali, když říkali, že od takové by akorát tak něco chytil. Protože to, co od ní dostal, ho přivedlo až do nemocnice. Na to dlouho nezapomene! Jak ale mohl tušit, že to není lehká děva, ale docela normálně stopující přebornice v karate?