Remcání k remcání

„Zas neměl co dělat, dědek,“ napadlo mě cimrmanovské konstatování při četbě či poslechu toho, co mi nabídlo úterní zpravodajství. Konkrétně pak toho týkajícího se zdravotnictví. Ještě přesněji stravování v nemocnicích.

Nejprve jsem si to přečetl na internetu coby konstatování faktů. Pak mi totéž ve vcelku  smířlivém duchu prezentovala ČT, podle níž byly nalezeny nedostatky, na něž budou nemocnice konkrétně upozorněny z nejvyšších míst, a to bez zveřejňování konkrétních provinilců, což samo o sobě značí, že nešlo o nějaké pochybení zásadní, po kterém by musely padat hlavy. A vzápětí mi totéž ještě sdělila Nova, ta již přesně v duchu „nejlepších tradic“ komerčních stanic coby pomalu tragédii.

Proč že tolik humbuku?

Jak tam zaznělo, jsou jídla podávaná v nemocnicích podle jakési kontroly často přesolená a po stránce výživové hodnoty nedostačující. Přičemž podle vyjádření se několika pacientů tamtéž zjevně nešlo o žádný horor. Spíše o prkotinu. Alespoň tedy o prkotinu ve srovnání s tím, co nám média v posledních dnech prezentovala třeba o strádajícím zdravotnictví v rovněž eurounijním Řecku, kde prý se pacientům nedostává už ani toho nejnezbytnějšího, neboť nejsou peníze.

Ale nechci tu srovnávat nemocnice naše a řecké. Chci se věnovat jenom v úvodu nastíněnému problému. Tedy stravování v našich nemocnicích.

Mimo již výše zmíněné zaznělo ve zprávách i to, že se prý nepodává dostatek zeleniny. Což je sice u zařízení orientovaných na zdraví zřejmě také nedostatek, i když jak se to vezme, že?

Protože nechci hodnotit to, co jsem již desítky let neokusil. A ani se k tomu necítím kompetentní. Ovšem v žádném případě se nedomnívám, že by toto téma bylo hodným až takové mediální pozornosti, jaké se mu dostalo. A to hned z několika důvodů.

Předně ta sůl. Když se moc solí, je to, jak známo, špatně. Protože sůl zvyšuje krevní tlak a přináší i další potenciálně nebezpečné důsledky. A tak by se „přesolování“ mělo pranýřovat. Jenže… Když nemocnice množství soli omezí, zavděčí se? Nezavděčí. Zmlsaní pacienti začnou remcat, že je jídlo mdlé, bez chuti, prostě fujtajbl. Protože doma si často jídlo osolíme dosyta, a když nás pak v nemocnici „vezmou na hůl“… I to by se bulváru mohlo hodit do krámu. A to by byl cirkus, jak se pacientům ubližuje!

Nebo ta nedostatečná výživová hodnota… Dívali jste se bedlivě na ty televizní zprávy? Kde mimo jiné i ukázali, kterak personál i kreslí grafy toho, co ten který pacient z podané porce snědl? Někde bylo v kolečku vybarveno třičtvrtě, někde půl, někde čtvrtina porce. A je tudíž na místě kritika, že se pacientům nedostává toho, čeho by se jim dostávat mělo, když tu víc a tu míň vrací?

A zelenina? To je už hodně subjektivní. Někomu prý chybí, je mu jí tam málo… Jenže třeba mně a určitě nejen mně by se kupříkladu hromadou zeleniny nezavděčili. A jak znám našince, mnozí by ji vraceli. Tak nakolik je údajný nedostatek chybou? A co to vůbec je – málo zeleniny?

A co ve zprávách zaznělo ještě? Ano, jako obvykle i otázka peněz. Že prý se to snadno řekne, že se má vařit tak a tak, jenže když na to někdo (míněny nemocnice) dostane nějakých šest pětek a něco na člověka a den… Obhajování se nemocnic, jež podle mého názoru není na místě, je nadbytečné.

Nějaký remcal se zkrátka najde vždycky. Nemocnice nejsou Alcrony a zázraky nesvedou. Každému přesně to jeho vytoužené jídlo, ideální složení a navíc „jako od maminky“ prostě za současného stavu věcí nemohou vařit ani náhodou. To prostě nejde, není to v lidských (a ekonomických) silách.

A tak bych osobně doporučil našim vysoce postaveným kontrolorům, aby sice prověřovali, ale nedělali z komárů v médiích velbloudy. Aby nešířili mezi náš remcavý národ kritické zvěsti, když vlastně o nic zásadního nejde. Zjevně ani náhodou. A médiím bych doporučil se na takováto témata vydlábnout a radši se věnovat třeba tomu, co jíme právě vně nemocnic. Protože nikdy se nikdo nezavděčí všem. A jsem přesvědčen, že na uvedená pranýřovaná jídla nikdo nezemřel ani nedoznal zdravotní újmu. Tolik toho našinec v nemocnicích v životě nesní, aby ho to poškodilo. Na rozdíl od běžného života. A prezentované zmíněné grafy daly jasně najevo, že sotva někomu ve špitálech nedobrovolně škruňká hlady v bříšku.

A jestli se to někomu nelíbí, ať si zajde do obchodu (nikoliv dotovaného bufetu pro naše mocné). A ať nakoupí za uvedenou sumu suroviny a dokáže, že lze vařit o tolik lépe. Že lze dosáhnout za málo peněz hodně muziky. A hlavně že za ty peníze sežene  mimo dostatku i tu kvalitu. To, co se ministerským pánům líbí, nikoliv přesolený tuk a mleté kůže s nahnilou zelení, jimiž se stravujeme doma. A jež nekritizujeme, protože bychom kritizovali sami sebe.