Puberťákův hororový dopis

Čau kámo. Píšu ti z prázdnin u bábiny. Naši mě sem poslali, aby si prej ode mne odpočinuli, ale nejspíš asi za trest. Mám se tu jakž takž, ale včerejšek, teda neděle, se teda zrovna moc nevydařil. Babča mě totiž vzala s sebou do něčeho, čemu se říká kostel. To víš, že jsem se tam zrovna nehrnul, hlavně proto, že vážně nevím, jak si mohla pro tenhle vejlet vybrat ausgerechnet neděli, kdy bych si tak rád trochu přispal. Ale to víš, babča je babča, a když už mi občas šoupne bokem nějakej ten peníz na přilepšenou, je slušnost jí aspoň sem a tam taky v něčem vyhovět.

Protože vím, že jsi v kostele ještě nikdy nebyl, a to jak tě znám hlavně proto, že tam nebejvá co ukrást, asi bych ti měl tohle zařízení napřed trochu popsat. Takže:

Je to taková do vejšky vyhnaná budova přímo u náměstí. Babča říká, že je to ta nejstarší ze zdejších staveb, ale já o tom silně pochybuju. Kdyby to byla fakt nejstarší budova, sotva by se zedníci namáhali tahat maltu a cihly do takový vejšky a postavili by raději něco jednopatrovýho a rozlehlejšího na spodní straně náměstí. Tohle spíš vypadá, že neměli dost velkou parcelu a tak ten barák vmáčkli do nějaký stavební proluky a hnali to do vejšky, aby neměli komplexy méněcennosti z nejmenšího domečku široko daleko.

Zvenku vypadá takovej kostel docela všelijak. Má věž a na ní nahoře znamínko plus, okna, co jim je asi někdo vymlátil a oni je jen tak povyspravovali mozaikou z různobarevnejch střepů, co kde posbírali, a přímo u zdi zakopali nějaký faráře, asi proto, aby se s nima nemuseli vláčet až na hřbitov. Přímo námět pro Hitchcocka.

Vchází se tam obrovskejma vratama jako od chlíva. Asi je sem přivezli ze Sojuzu za komunistů, že jsou tak velký a těžký. To víš, tam prej měli vždycky všechno největší na světě, včetně mikročipů.

Za vratama je takovej kyblík s vodou. Každej, kdo tam včera přišel, se tou vodou tak nějak divně ošplouchnul. Divil jsem se, že i moje babča, i když se krátce předtím myla doma. Protože jsem nechtěl vyčnívat, umyl jsem se tam teda taky. Teda ne moc – jen ruce, obličej, krk a uši, protože když jsem si tam už už chtěl i vypucovat zuby, bylo mi v tom zabráněno takovým divným chlapem v  hábitu. Ale je vlastně dobře, že mi v tom zabránil, protože kdo ví, jak dlouho tam tu vodu mají napuštěnou a kdo už se v ní rochnil. Neměli tam totiž ani kohoutek a ani tuhý, natožpak tekutý mejdlo. No prostě úplnej středověk. To aby se člověk bál, co tam z tý vody ještě chytí za vyrážku!

Uvnitř sálu, kterej byl vyprojektovanej zaručeně  nějakým magorem, protože je zbytečně vysokej a v zimě tady teda musej zaplatit hotovej majlant za vytápění, by klidně mohli zabudovat pár trámů a udělat tam ve zbytečným prostoru pod střechou několik podkrovních bytů a pronajímat je, třeba těm holkám, co se prodávají opodál u výpadovky.

Dole stojí po obou stranách dvě řady dřevěnejch lavic s pultíkama a nějakejma knížkama na nich. Do jedný z těch bichlí jsem mrknul, ale nic moc – žádný obrázky, tím míň pak nemravný, jen noty a nějaký strašně nudný básničky nebo písničky.

Vepředu, všem na očích, je pak nějakej stůl s ubrusem a za ním takovej obstarožní bar, kde stojí leccos, jen těch půllitrů se tam nějak nedostává. Asi se v neděli nečepuje.

Přímo za barpultem je pak na zdi obrovskej obraz nějakýho fousatýho chlapa v somráckým kabátě a z obou stran sochy nějakejch stejně divnejch exotů a úplně vzadu, teda vlastně vepředu, jsou dvoje dveře, jedny asi do kuchyně nebo do skladu a druhý jako nouzovej východ či co.

Na stropě i na stěnách nad zřejmě lóží pro VIP jsou obrázky nějakejch sjetejch týpků, co si asi myslej, že můžou lítat – mají na zádech křidýlka a v obličeji připitomělej úsměv od ucha až k uchu. Jeden drží v ruce kříž, druhej nějaký lejstro a ti další kdovíco, a diriguje je podivnej chlápek stojící po pás zabořenej v mráčku s nepovedeným kulatým slamákem na hlavě.

Jinak na kostele nic moc zajímavýho není, snad leda to, že mají sice asi úplně novou omítku, ale okna neměnili snad už věky a pořád tady mají takový starý zaoblený místo normálních plastovejch.

Sešlo se nás tam včera požehnaně, ale byli tu takřka jenom samí starci, tak třicet let a víc. A žádný pořádný baby; jen baby, co zbytek tejdne klábosívaj na pavlačích a prudí, když jim klepneš popel z cigára do květináče.

Když se všichni usadili, přišel ten podivnej chlap v kabátu jako od Batmana a stoupnul si za ten barpult. A spolu s ním tam byli i nějací dva potrhle vymódění kluci, kterým určitě ještě nebylo patnáct a tak docela žasnu, že je tu poldové ještě nevymákli při práci na černo, když je tu vidělo tolik lidí.

Čekal jsem, že otevřou nějakou skříň, vytáhnou flašky a začnou čepovat, ale nestalo se tak. Ti mladí pinglové tam buď jenom stáli nebo klečeli a ten jejich šéfík začal jenom blbě kecat.

Takže to nakonec byl jenom nějakej volební mítink nebo co. Říkal tam pořád jenom něco o pravdě a lásce, takže mám pocit, že šlo o nějakou stranu bejvalýho prezidenta Václava Havla. Jméno jejího lídra jsem přeslechnul, ale prej je boží. No nevím. Každá slušná partaj by nabízela aspoň nějakej ten volební guláš, ale tihle? Představ si, že nám místo guláše (nebo borčše, kterej prej babča dostala, když byla na prezentaci jejích milovanejch komunistů, za kterejch prej bylo líp) dali nakonec jenom takovou divnou sušenku, malou, placatou a nijak extra dobrou a ještě za to chtěli – považ – přispět do kasičky. A věř takovejm politikům, když sám ten řečník si dal přímo u baru panáka (babča říkala, že je to mešní víno, ale nevím, co jsou to ty mešně a z čeho že je teda dělaný) a ostatním ani nenalil! Škrt jeden!

Ale možná, že by nám i nalil, jenomže je to rodinnej podnik a klíče od baru má jen zde nepřítomnej táta, pročež všichni volali „Otče náš“ ve snaze ho sem přivolat. Ale ten fotr nepřišel, ani když se ho všichni dožadovali slovy „buď vole jako v nebi taky na zemi“. Prostě to hákoval.

Pak si tam začali všichni zpívat, ale fakt nevím proč, když, jak říkám, byli úplně střízliví. Možná to dělal ten kouř z tý škatulky na provázku, co s ní ten kecal mával, jako kdyby vykuřoval včely. Jako marjána to cítit nebylo, tak nevím, co to mohlo bejt za prevít. No a řeknu ti, že bych teda radši koukal na Superstar, než poslouchal to jejich zdejší hejkání. Tyhle bych vyřadil hned zkraje, třeba už jen proto, že melodie nic moc, tempo hrozně utahaný a texty škoda mluvit. A ještě jim asi odřekli účinkující, takže tam nakonec z celý kapely měli jen nějaký piáno s trubkama vedoucíma ke stropu.

Sotva lidi dozpívali, drapnul Batman tu kasičku s penězma za sušenky a zdrhnul zadním východem, aniž by sám zaplatil útratu. To jsou věci, co? Toho teda volit určitě nebudu. Když krade už před volbama, co teprve bude dělat po nich, že jo!

No a pak se šlo domů. Byl jsem celej otrávenej, že jsem si tam nemoh ani zatrsat, ale není se co divit, když organizátor utek s vybranejma penězma, viď? A to byli v kostele i místní policajti a ani ti nic neudělali! Zlatej Paroubek – tam si člověk kdysi užil srandy aspoň s vajíčkama. Příště si dám určitě větší pozor a na shromáždění týhle kostelnický strany mě už nikdo nedostane ani heverem.

Což je pro dnešek asi všechno. Jdu se někam zašít, protože babča strašila, že se večer půjde do divadla.

Měj se.

Tvůj kámoš Pepan.