Proč se neinspirovat?

Mnozí z nás mají v živé paměti události onoho světoznámého záříjového dne v New Yorku. Jen pár unesených letadel stačilo, aby se svět změnil. A zejména pak pohled světa na jedno z etnik, jež naši planetu obývá.

Ode dne, kdy se z dopravních letadel staly střely, neměli muslimové (nejen) v Americe nikdy na růžích ustláno. Ba právě naopak. Alespoň nakolik nás média přesvědčují, jsou tito lidé v USA spíše nezvanými hosty než oblíbenými spoluobčany a návštěvníky. A v Evropě tomu často není jinak. Protože sichr je sichr.

Svět na ně hledí podezřívavě a říká si své „co kdyby náhodou…“ A byť se ony obavy ukázaly občas oprávněnými, když to čas od času někde v přeneseném i nepřeneseném smyslu slova „bouchlo“, přece jenom se muslimům jako celku – myslím - spíše křivdí. Ale to je „vyspělému světu“ jedno. Islamisté zkrátka byli jednou prohlášeni za hrozbu a svět se k nim podle toho chová. A šmytec.

A je tak ve světle této reality paradoxní, že si za tohoto stavu věcí počínáme tak, jak si počínáme. Že se nejen nepřiučíme, ale ani nevyužijeme panujících nálad k tomu, abychom vyřešili nejen samotný „teroristický problém“, ale i problémy jiné, ve srovnání s rizikem teroru daleko reálnější, skutečně hrozící.

Italové, ale i Egypťané a Libyjci nás již nějakou dobu varují. Varují, že se do Evropy dostávají ve člunech s uprchlíky i bojovníci takzvaného Islámského státu a jiní radikálové. Ze severu Afriky přicházejí z nejvyšších míst zprávy, že Islámský stát používá čluny pro své lidi, které chce dostat do Evropy, neboť evropská policie neumí rozlišit, kdo je z Islámského státu a kdo pouhý uprchlík. Což potvrzují i našinci.

Ovšem…

Jacísi experti prý upozorňují, že je velice obtížné ověřit či vyhodnotit takováto varovná tvrzení. Potvrdit či vyvrátit, přichází-li k nám touto cestou hrozba.

A protože se to „ověřit či vyhodnotit“ nedá, konáme stále tak, jak konáme. Přijímáme na jihu Evropy více a více takových imigrantů a stále více se mluví o kvótách, podle nichž bychom měli ty nebožáky po celé Evropě přerozdělit. Protože jsme tak jaksi tento… humanisté.

Ne a ne oprášit staré známé heslo, jež by tentokrát nejspíše bylo skutečně na místě. Heslo „dohnat a předehnat Ameriku“. Protože potenciální hrozba je také hrozba. Ač ji třeba aktuálně nelze potvrdit.

Když mohou Američané po léta dosti razantně postupovat proti potenciální hrozbě, proč my bychom nemohli? Proč ty uprchlíky, o nichž pranic nevíme, na základě zahraničního varování neizolovat tam na jihu? Proč je nevrátit zpět?

Vždyť je sice pravda, že by měly být životy těch ohrožovaných spaseny, ale…

Jsou-li současně tímto počínáním ohroženy i životy naše, mělo by snad platit dávno známé moudro. Že je bližší košile než kabát.

V čemž nám budiž Amerika se svým jedenáctým zářím a děním po něm příkladem. Než budeme pozdě honit bycha.