Před soudem

Známý recidivista stanul před soudem už potolikáté, že by to dost možná ani sám nespočítal. S trochou nadsázky by se dokonce dalo říci, že kdykoliv se v jeho bydlišti a okolí stalo něco nekalého, měl v tom alespoň zčásti prsty.

Už byl prostě takový. Zkrátka kriminálník až do morku kostí.

Měl už za sebou podobných soudních stání tolik, že byl na lavici obžalovaných skoro jako doma. Možná dokonce déle než doma na svobodě. A proto už také věděl leccos z právničiny – práva sice nikdy nestudoval, ovšem člověk toho za tak dlouhou dobu přece jenom dost pochytí.

A protože toho už před soudem i v zamřížovaných celách vyslechl nemálo, usmíval se nyní spokojeně, ačkoliv byl obviněn dokonce z hrdelního zločinu. Tedy přímo z vraždy.

Protože co se mu mohlo u tohoto soudu stát, že? Nic. Absolutně nic. Protože už měl dávno za sebou i několik kauz, ve kterých byl podezřelý z krádeží, ale nakonec byl v těchto pokaždé osvobozen, a to pro nedostatek důkazů. Protože ho z nich zkrátka nemohli usvědčit, když nebyli žádní svědci a když se dokonce ani jím ukradené věci nepodařilo nalézt a dát s ním do spojitosti.

A v totéž pevně věřil i nyní. Byl přesvědčen, že bude opět omilostněn. Protože zmíněný podlý zločin sice spáchal, jenže…

Byl obviněn z toho, že vzal poškozenému život.

A copak by ho mohli odsoudit? Když u něho doma žádný život zmíněné oběti nenašli a stoprocentně ani nikdy nenajdou?