Pravdivá pohádka o Otesánkovi

Pohádku o Otesánkovi už určitě znáte. Tedy tu naši pohádku o Otesánkovi znáte. Jenže tuto pohádku o Otesánkovi jistě neznáte. Protože ji nemůžete znát. Neboť ji v tuto chvíli neznám ještě ani já. Protože se tu teprve nyní rodí a nikdo ji nemůže znát dříve, dokud nespatří světlo světa. Tedy světlo internetu, chcete-li.A proto, chcete-li, slyšte dosud zcela novou pohádku. Pohádku o jiném Otesánkovi, než jakou nosíte ve své mysli.

Žili byli muž a žena, žijící kdesi na samotě uprostřed relativní exotické divočiny. Byli chudí jak kostelní myš, ač není vyloučeno ani to, že nějaká tamní kostelní myš byla bohatší než oni. A ač měli už dětí jako smetí, alespoň z našeho úhlu pohledu, pořád si ne a ne dát pokoj. Protože co měli také za dlouhých tmavých nocí dělat, pokud se zrovna nechtělo spát, že?
A i přes den si pak častokrát ani chvíli nedali pokoj. Protože kolikrát nebylo co do úst, činili tak, jak činili.
A tak šel toho dne onen muž jako každý den na dříví. Prohlížel si toto, zevrubně je zkoumal a oceňoval, je-li toto dostatečně kvalitním. A poté, co si toto nalezl a odnesl domů, začal spolu se svou ženou pracovat na dalším přírůstku. Takových už měli doma povícero, ale jeden navíc nikdy neuškodí.
Tesali, přitesávali, ryli a dlabali, dokud muž neusoudil, že by bylo záhodno dlabat nejen dřevo, ale i něco jiného. A tak máma navařila hrnec kaše a poté, co se nadlábli, dlabali dále.
Dlabali a dlabali, až byl náhle z onoho neživého kusu dřeva člověk jako živý. Tedy vlastně jenom hlava, jen promluvit.
I jak oba zaplesali! Ta se nám, pane, povedla!
Ovšem nezbylo, než se s touto rozloučit, byť tato nebyla ani Jeníčkem, ani Mařenkou. A tak vyrazili na trh. A možná hned, možná ale i za notně dlouhý čas měli třeba na další kaši z rendlíčku. Nebo na pecen chleba, na ucháč mlíka, na zelnou hlávku či co já vím na co.
Protože tam na trh přišel i jakýsi kupec z cizích krajů a jejich otesanou hlavu si koupil, aby se jí mohl pochlubit svým čtenářům.
A zatímco dnes černý muž s černou ženou dozajista někde dělají dalšího Otesánka, ten cizokrajný kupec, tedy já, se chlubí. Právě vám.
Protože z tohoto Otesánka strach mít netřeba. Ten mi bude na rozdíl od známého Otesánka českého dělat vždy jen potěšení.