Pravda pravdoucí

Pacient na nemocničním lůžku zjevně neměl klid v duši. Třásl se po celém těle, jako by už viděl zubatou s kosou mezi dveřmi, a jeho výraz tváře zračil čiré zoufalství. Na což měl vlastně právo, protože v oné nemocnici pobýval už delší čas a ne a ne se dostavit alespoň nějaký náznak zlepšení. Spíše právě naopak.

Ovšem zatímco pacient si zoufal, lékař stojící u jeho lůžka zachovával stoický klid. Úsměv nemizel z jeho tváře a přímo sršel optimismem. „Jen klid,“ říkal muž v bílém svému pacientovi, „všechno je, jak to má být. Není třeba se absolutně ničeho obávat. Jistě, věřím vám, že je vám zrovna nedobře, jenže věřte mi, že to co nevidět přejde. Vydržte a uvidíte, že vám nelžu.“
Kdo by lékaři naslouchal, vskutku by uvěřil, že je vše na nejlepší cestě, že je zlepšení již na dosah ruky. Že taková banalita se vyřeší levou zadní a vše bude jako dřív.
Pacient na lůžku však naslouchal s preventivní nedůvěrou. Protože by sice rád uvěřil, jenže to, co právě prožíval, v něm příliš optimismu nevzbuzovalo. Cítil, jako by na něj už už sahala zubatá, a nevěděl, čemu vlastně věřit. Zda doktorovi, jenž tu byl odborníkem, nebo svým laickým domněnkám.
„To nic není,“ vedl si doktor stále svou. „Takových jako vy už jsme tu měli! Mysleli si, že jsou v posledním tažení, a když nás opouštěli, pranic je nebolelo, nic je netrápilo. Ano, to dříve by to byla jiná. Dřív si s tím felčaři opravdu poradit nedokázali. Jenže od těch dob už uteklo moře času a dnes už si s tím dokážeme hravě poradit. Dnes už víme naprosto přesně, co a jak dělat…“
Dlouho, předlouho takto lékař mluvil. Tak dlouho, až mu jeho trpící nebožák přece jenom trochu uvěřil a s klidnějším výrazem usnul. Protože když už doktoři vědí, co dělat, když ho už brzy nebude nic bolet…
A lékař nelhal. Měl pravdu, když říkal to, co říkal. Což se vzápětí potvrdilo.
Protože jakmile za ním zaklaply dveře nemocničního pokoje, vzal do ruky mobilní telefon a udělal vše potřebné. Tedy…
Zavolal na patologii, aby tam nejpozději zítra čekali další přírůstek. Již nejpozději zítra pacient nemocniční pokoj opravdu opustí, již nejpozději zítra bude mít tento pacient jednou provždy po svém dosavadním trápení.