Pomůže kočička?

Žil byl a podle televizní reklamy dosud žije jeden páníček a ten měl úžasný nápad. Založil si totiž konto u jedné z našich bank, jež mu po splnění všech předepsaných podmínek za tento počin dokonce zaplatila. A to celých padesát korun měsíčně.

Jakou jenom měl tento páníček radost! Jak jen jej toto potěšilo! Natolik, že slavil a slavil, až se jeho kočičce nevěřícně protáčely panenky.

Je ovšem nasnadě, ač to nikdo veřejně neřekl, že za padesátikorunu se zrovna velké oslavy uspořádat nedají. A že si tedy náš hrdina musel nějak dopomoci k dalším penězům.Dopomohl si. V neznámo jaké jiné bance si půjčil, a to dost možná jenom proto, aby zmiňované oslavy ufinancoval.A pak?Pak si převedl své půjčky do v úvodu zmíněného „štědrého“ finančního ústavu. A ten mu z vděku za toto rozhodnutí tu a tam nějakou tu splátku vrátil.A páníček zaplesal nanovo. A odpuštěných pár korunek ihned utratil. Tak hloupým způsobem, že se jeho kočičce opět přímo protáčely panenky, nespokojeně se ošívala a dávala najevo, že jí je páníčkovo počínání proti srsti.

Jenže co záleží na kočičce, že?A tak si zadlužený páníček pořídil běhnu a posléze ještě vyrazil do zasněžených hor na lyže. Mohl si to přece dovolit, že?

Totiž vlastně nemohl. Protože prošustroval všechny peníze, jež mu banka blahosklonně odpustila, aniž by se staral o to, že též něco dluží a že by měl zřejmě v první řadě splácet své závazky.Utrácel a utrácí na našich televizních obrazovkách za hory i za běhnu, ba i za oslavy drobných padesátikorunových příspěvků. Utrácel a utrácí, až se (což už ale nikdo veřejně nepřiznává) nakonec dozajista dostane do dluhové pasti. A do rukou exekutorů.A možná teprve pak to jemu a jemu podobným dojde. Jaký nesmysl je tu televizní veřejnosti představován. Až budou podobně kočičímu hrdinovi (a rovněž marně) všichni zoufale volat: „Kočičko moje skákavá, pomoc!“A co myslíte? Zaplatí to za něj (či vás) nějaká kočička? Byť třeba skákavá?