Po svatební noci

Jedna z kamarádek si Tondu nakonec přece jenom vzala. Vzala si ho, ač byl v širokém okolí nejednou považován za přece jen příliš přisprostlého vejtahu.

Tonda se totiž vždy chlubil vším, čím se jenom pochlubit mohl. A to i tehdy, nebyly-li důkazy, že se vskutku má čím pochlubit.
Chlubil se každým svým pracovním úspěchem, pokud tohoto dosáhl, chlubil se každým svým zdarem na sportovních kolbištích, pyšnil se vším, co on vlastnil a ostatní nikoliv, vytahoval se (pravda, jen v rámci své chudobné zapadlé vísky) svými úsporami,… Prostě vystavoval na odiv vše, co mohl, a nechal si obdivovat nejednou i to, co na odiv z důvodu dobrých mravů vystavovat nemohl. Protože nudistickou pláž v místě neměli a jinde by se odhalování neslušelo a vlastně ani netolerovalo.
A tak mu místní muži, pokud mu uvěřili, vesměs záviděli, a důvěřivá děvčata kulila oči či se s ruměncem ve tvářích chichotala. Zatímco ti, kdo mu vcelku opodstatněně nedůvěřovali, jej měli za lháře a posílali jej s chlubením v této otázce někam.
A nyní měly nevěstiny kamarádky konečně poprvé příležitost zvědět, jak je tomu doopravdy. Lže-li Tonda nebo vážně po léta mluví pravdu. Pravdu o tom, kterak byl přírodou obdařen.
A tak se přítelkyně hned po svatební noci v místní cukrárně na novopečenou manželku sesypaly a vyzvídaly. Prahly touhou zvědět, jak se to s Tondou má, je-li skutečně takový, jak o sobě tvrdí.
A nevěsta mohla těmto potvrdit, že Tonda vlastně nelhal. I když… Ach jo! Ta jeho pravda nebyla zase až takovou, jakou se na první poslech zdála být.
Protože Tonda sice říkal pravdu, kdykoliv se chlubil, že se pod jeho kalhotami ukrývá třiceticentimetrový pták, jenže…
Šlo bohužel toliko o papouška vytištěného na jeho slipech.