Odhalení

Taková to byla klidná čtvrť! Řady rodinných domků lemující ulice, předzahrádky plné květin či udržovaných záhonů se zeleninou a zjara kvetoucích ovocných stromů. A jaké tu panovaly přátelské vztahy mezi sousedy! Klid a mír.

Než se do jednoho opuštěného domu nastěhovali noví vlastníci. Sice to byli našinci, jejich domácnost však byla „italská“. Den co den se odtud rozléhala její fistule, jíž však úspěšně sekundoval i hlas jeho, rovněž plný neskrývané zloby a agresivity. Nejednou se z domu ozýval třesk rozbíjeného nádobí, občas pak toto dolétlo až na ulici. Popelnice se plnily lecčím z toho, co původně bylo interiérem a co po hádkách rozbito ztrácelo definitivně uplatnitelnosti.
Místní vlastně nevěděli, co si o těchto mají myslet. Protože on sice budil zdání rabiáta, jenž by měl již dávno sedět za mřížemi, avšak ani ona rozhodně nepůsobila dojmem jiným. Prostě taková dost možná kriminálnická rodina, jíž se raději každý vyhnul. Protože co kdyby…
A najednou se v ulici opět rozhostil klid a mír. Půtky a vády ustaly jako mávnutím kouzelného proutku. On vycházel z domu jen za prací a po návratu z této mizel mezi svými čtyřmi stěnami, a po ní jako by se země slehla. Taková proměna!
První odvážlivci z řad sousedů se sice osmělili o pár dní později nenápadně otázat, ale neuspěli. Prostě mu mají dát s jeho manželkou pokoj.
Ovšem znáte lidi a jejich zvědavost! Nejprve počaly kolovat nejrůznější domněnky a fámy se zanedlouho změnily v temné podezření. V podezření, jež jednoho dne potvrdil i bezprostřední soused zmíněného páru. Ten, jenž skryt v houštinách živého plotu neasimilovaného souseda pozoroval.
Pochybný soused se jednoho dne večer vrátil z práce a začal pozvolna halen nadcházející temnotou kopat na svém trávníku. Hezky půl metru široký a skoro po ramena hluboký výkop přímo v zadním rohu trávníku.

Podivné – vždyť toto místo nebylo ideálním ani pro zřízení záhonu, ani pro zasazení stromu a už vůbec ne pro provizorní jámu na zakopání odpadků. Na takovém odlehlém místě mohl vykopávat snad jedině…Hrob! Ano, hrob, co jiného?Soused tiše pozoroval kopáče a podle uzřeného nabyl skálopevného přesvědčení, že je tomu vskutku tak. Soused rabiát určitě zabil svou donedávna ječící a nyní postrádanou, ač nikým nepostrádanou, ženu a hodlal ji zakopat v rohu zahrady a zamést tak stopy po svém hrůzném činu.Zvěst se rozletěla po kraji. Bylo by třeba upozornit policii…, jenže kdo by si tím chtěl pálit prsty, že? Uteče pár let nebo přijde amnestie, raubíře pustí na svobodu a vedle jeho choti pak dost možná skončí i donašeč, jenž ho dostal za mříže.A tak se šuškalo a šuškalo, dokud kdosi nenapsal anonym. Zcela anonymní anonym. Anonym, po němž přijelo do ulice služební auto a muži zákona počali konat svou povinnost. Tedy usilovně kopat na čerstvě zaházeném místě. Reakcí jim byl… ženin hysterický jekot ve chvíli, kdy překopli… trubku.Důvod to ženiných dosavadních hysterických scén, jež ustaly teprve tehdy, když se ten její konečně podvolil, vykopal výkop a připojil jejich dům na veřejný vodovod. Potrubím, jež nyní přičiněním strážců veřejného pořádku právě vzalo za své.