Nikomu z těch, kdo to tu do této chvíle komentovali, jeho názor nemám v úmyslu vyvracet. Také jsem tu nehodnotil to, o čem nic nevím. Hodnotil jsem jenom to, co jsem hodnotil. A kdybych dejme tomu napsal, že jsem si kvůli vám vzal u lichvářů na splátky počítač, abyste měli co číst, dostal se tím do dluhů a vy jste byli očerňováni za to, že jste mi ho nezaplatili... Kdybych se dostal do finančních potíží a pak to sváděl na někoho jiného, komu jsem kdy za života nějak přispěl... Myslím, že byste mě měli (oprávněně) za... "píp".

Pane kolego, Míla si ty peníze půjčil na kampaň poté, co mu strana slíbila, že vše doplatí. Myslím, že váš příklad kulhá. Hodnotil jste to, co víte z médií. Věřte tomu, že (nejen) v tomto případu se zachovala zločinně.

Pane kolego, čtu vás rád, ale tohle jednostranné zavržení mi k vám nesedí. Nevěřím, že vidíte realitu tak jednoduše.

BTW, znal jste ho?

Já ano - už dlouho, a nestydím se za to, i když politicky jsme stáli každý jinde. Pokud nejde o zločince, mohu si svého protivníka i vážit.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Takova-nenavist-az-za-hrob-Lenka-Prochazkova-drasave-o-smrti-Miloslava-Ransdorfa-419875

Zdvořile bych si dovolil podotknout, že třeba školní prospěch Alberta Einsteina prý nepatřil k nejlepším (na rozdíl od zesnulého). Jeho "praktičnost" prý taky byla "legendární", přesto ho nikdo nekáráme za dluhy či bohatství. Známý příklad jsem použil pro názornost, ne, že bych tyto dva pány srovnával jako "rovný s rovným". A že mícháte dohromady hrušky a jablka - samozřejmě, je jen ostudou komunistů, že nepřispěli na volební kampaň. Ale takoví už oni jsou, divím se, že jste si na to ještě nezvyknul. Jen brát, nikoli dávat. To, že se zesnulý od nich radikálně lišil, a třeba i v EP rozuměl tomu, o čem se hovoří, bych doopravdy nebral jako mínus. Že pan zesnulý netrpěl přílišnou praktičností a více ho zajímaly ideje a ideály je, myslím, dostatečně známé. Zatímco ženské se na život v drtivé většině dívají "přes prachy" - to říkají (i) moje neveselé zkušenosti. Tak co jste čekal - že ho jeho vdova bude chválit, jaký to byl velký duch? A že jí bylo ctí po jeho boku žíti?

Máte v podstatě pravdu, ale myslím, že vdova mu nevyčítala nic jiného, než slepou důvěřivost a zápal pro věc. Při rozloučení o něm mluvila spíš hezky, ale po právu zepsula stranu, která mu nejspíš naslibovala kdovíco, a pak ho v tom nechala se plácat, a média, co na něho pořádala doslova hony.