Nový rok

Po silvestrovské oslavě se probudil v závěji. Nevěděl, jak se tu ocitl, nevěděl, kde je a co dělal v uplynulých hodinách. Jenom cítil, že něco není tak, jak má být. Jenom tak ještě vědět co.

Opatrně se postavil na dosud vratké nohy a rozhlédl se po okolní krajině. Viděl zasněžené kopce, na jednom z nichž se právě nalézal, a pohled dolů mu připomněl aspoň střípek z toho, co se včera dělo. Pohled na vodu tam dole mu připomněl, že se včera navečer rozhodli s kamarády, že se půjdou klouzat na led pokrývající Lipno. Jenže…
A sakra! Naskytl se mu nezvyklý pohled. Pohled na Lipno, jež bylo jaksi na opačné straně, než by předpokládal. Protože za ním se v ranním šeru rozkládala Horní Planá. Malér!
Jak jenom se sem dostal? Ne, nevzpomínal si. Tam, kde měl mít v hlavě uložené poslední dojmy, bylo prázdno. Jak jenom se sem nahoru vydrápal, jak to, že tu vůbec je? To přece není možné! To bude ale průšvih! On, doktor ze spořádané rodiny, se najednou ocitl tady. Zrovna tady!

Co teď? Pokusit se sejít dolů k vodě, tvářit se provinile a doufat, že se to třeba nějak podaří usmlouvat? Že se to nějak spraví a bude mu odpuštěno?Ne! V to nevěřil. Nikdo mu to neodpustí, protože je to neodpustitelné. Ovšem pak už tu bylo jen jediné východisko. Zamířit opačným směrem. A doufat v zázrak.Nohy měl sice dosud vratké, ale přesto se rozhodl nesestupovat dolů a namísto toho se rozběhl opačným směrem. Kličkoval, utíkal, nedbaje větví šlehajících mu do tváří ve chvílích, kdy se prodíral mezi smrky, těžce dýchal. Běžel, seč mu síly stačily, a zastavil teprve tehdy, když se mu přestalo dostávat kyslíku. Přikrčil se, lapaje po dechu, a s bušícím srdcem naslouchal, není-li tu náhodou ještě někdo.Zdálo se, že je sám. A tak se dal znovu na úprk. Přeběhl loučku a opět zmizel v porostu. Snad ani nevnímal, kterak si nabral do bot, neregistroval, jak mu mrznou konečky prstů, jak mu mrazem tuhnou líce. Vpřed, jen vpřed.Utíkal a srdce mu v hrudi bušilo jako o závod. Musí běžet ze všech sil. Musí. Teď už nemůže konat jinak.Běžel a běžel a kdyby dosud neměl kalno v hlavě, možná by jej až překvapilo, jak snadno se mu běží. Jak se mu do cesty nestaví žádné větší překážky.Přebrodil hluboké závěje, prolezl nejednu houštinu a konečně uviděl to, co se mu jevilo být vysvobozením. Malebnou vesničku, již neznal.Zastavil u prvního z domů, u prvního cizince, kterého tam náhodou potkal. Se zmatkem v hlavě se mu ze zmrzlých rtů vydralo pár podnapilých slov, jež byl schopen svojí chatrnou němčinou dát dohromady. Řekl je a padl na zem vysílen…O den později se pak vrátil domů. Se zkroušeným výrazem a pár lejstry z tamního zdravotnického zařízení. A s přesvědčením, že už to nikdy takhle nepřežene. Protože měl v první den nového roku takové okno, že nejen že si nevzpomněl, že jel s kamarády oslavovat konec roku k Lipnu, ale ani si neuvědomil, že je železná opona již čtvrtstoletí minulostí.