Nestojí za reakci, přesto reaguji

Tak se do nás Východoevropanů pustil německý týdeník Die Zeit. Přišel s tím, co se dalo v souvislosti s aktuálním děním čekat, a je spíše s podivem, že nám to, nakolik je mi známo, dosud nikdo otevřeně nepředhodil.

Die Zeit nám prostě připomíná naši historii v paralele s dneškem. Že jsme to byli my z Východu, kdo za totality hledávali azyl na Západě, a teď jako jeden muž odmítáme na revanš nějaké uprchlíky přijmout.

Tisíce Východoevropanů prý nalezly před komunisty azyl u západních sousedů a dnes titíž tu rázněji a tu umírněněji odmítají poskytnout stejnou pomoc početnějším nebohým uprchlíkům z Afriky či Blízkého Východu. A ač jsme my z Východu často notně rozdílných názorů, v této záležitosti panuje až obdivuhodná shoda. Běženci? To tedy ne!

Maďarské „ne“ je prý jednoznačné, Češi a Poláci si berou více servítky, ale jsou názoru téhož. My Češi pak prý rádi mluvíme o tom, že bychom byli ochotni těmto uprchlíkům pomáhat někde daleko v zahraničí, zároveň však i na toto vynakládáme jen učiněný pakatel.

A údajně nejčastější důvod, proč u nás na východě imigranty nechceme? Odmítáme islám a tudíž i uprchlíky z muslimských zemí, jež považujeme za nebezpečné pro naši civilizaci.

Tečka.

Prostě by se dalo říci, že nás má tento německý plátek za nevděčníky a dost možná i vyžírky. Protože sami jsme si za komunistů užívali západního azylu a dnes, kdy jsme také „Západem“, odmítáme nabídnout pro změnu totéž, co bylo tehdy dopřáno nám. Naše emigranty tehdy ze Západu nevyhazovali, my dnes před jinými chceme zabouchnout dveře. Hanba nám!

Nad podobnými novinovými komentáři se vlastně vzrušovat netřeba. Je to jejich názor a proč tento nenechat postupně zapadat prachem zapomnění, že? Když jsou tohoto názoru, ať si to klidně hlásají; co je nám do nějakých novin?

Jenže přesto to jen tak prachem zapomnění zapadat nenechám. Beru tento článek jako výzvu a odpovím jim, byť i po této mé odpovědi už brzy neštěkne ani pes. Protože jistota je jistota. A co kdyby se tohoto tématu Západ chytil a začal nám spílat do nevděčníků masově, že?

Ač sebechvála, jak jsem již naznačil, zapáchá, ba přímo smrdí, řeknu to, co řeknu.

Za komunistů utíkali z Východu třeba ti, kdo se neztotožňovali se socialismem a preferovali kapitalismus a demokracii, jež na Západě panovaly. Šli tam ti, kdo hodlali podporovat nebo aspoň akceptovat tyto hodnoty. Zatímco k nám hodlají nastěhovat utečence, kterým je (možná ne šmahem, ale minimálně ve značné míře) naše demokracie a naše tržní hospodářství cizí. Od nás v minulosti utíkali velmi často hlavně ti, kdo se cítili v plánovaném hospodářství s pevnou pracovní dobou a tabulkovými platy nedocenění, kdo chtěli vzít za práci, něco podnikat a za to se mít lépe. Takoví rozhodně nebyli stejnou přítěží jako ti, kdo by měli být dnes přerozdělováni k nám. Nebo snad ano? O Češích se tradovalo a dodnes traduje, jak jsou coby národ přizpůsobiví, jak dokážou splynout s cizím prostředím, nevybočovat. A kolik takových nabízí Afrika a Blízký Východ nám? Od nás za komunistů emigrovali na Západ často lidé se vzděláním, jakkoliv tam vesměs automaticky neuznávaným, i ti nejhloupější z nejhloupějších byli alespoň gramotní. Jak jsou na tom ti, koho bychom na oplátku měli dnes přijímat my? Jakkoliv jsme tehdy patřili k Západu nepřátelskému vojenskému bloku, kolik z našinců bylo jejich režimům vskutku nebezpečných, kolik mezi nimi bylo skrytých bojovníků a teroristů? Takových, jaké ani dnešní Západ nechce. A jak jsou na tom ti, koho dnes nechceme u nás? Našinci měli za komunistů třeba i běžné hygienické návyky, aspoň elementární ponětí o západní civilizaci. Co vědí afričtí imigranti o nás a jak se srovnají s našimi poměry?

A pokud by zmíněný plátek nechtěl akceptovat to, co jsem zde zmínil a v čem by se dozajista dalo ještě pokračovat, měl bych tu ještě jeden argument, na který Die Zeit stěží najde pádnou odpověď. A tento argument zní:

Kolik z nás, dnešních Čechů, Poláků, Maďarů a dalších Východoevropanů, je těmi „vyžírky“ a nevděčníky, kteří využívali blah azylu na Západě a nyní se nechtějí revanšovat? My, kdo jsme tady, jsme přece v naprosté většině ti, kdo snášeli s naší zemí to dobré i to zlé. My, kdo žijeme tady, jsme až na omezený počet navrátilců nikdy na Západě se přiživujícími azylanty nebyli! A nemáme tudíž ani morální povinnost být za tamní azyly pro jiné našince vděční. Má-li někdo z „našinců“ takovou „morální povinnost“, pak ať se o dnešní pochybné uprchlíky starají sami na Západě naturalizovaní našinci-emigranti. Třeba Romové v Kanadě…