Nesplnitelné sny

Sotva se selátko narodilo, počaly se v jeho hlavě líhnout velké sny. Sny tak velké, že byly v podstatě nesplnitelné.

Prasátko tak snilo nejprve kupříkladu o tom, že až vyroste, chtělo by být lvem. Protože lev je silný, mocný, na lva si nikdo netroufne. Lev nemusí dělat to, co chce jeho majitel-sedlák, lev ho případně prostě sežere a má pokoj.
Jeho maminka sice věděla, že je to nesplnitelná touha, ale prasátku to nevymlouvala. Jen ať si její potomek sní, když mu to dělá radost.
Později začalo snít totéž prasátko o kariéře kočky domácí. Protože jednu takovou vidělo a strašně jí závidělo. Jak je krásně čisťounká, jak má štíhlé a ohebné tělo, jak se s ní lidé mazlí. Prostě pravý opak vepře.
Maminka svině opět věděla, že se seleti přání nesplní, ale opět o tom pomlčela. Proč kazit malému radost, že?
Později, když dospělo, chtělo být toto prasátko člověkem. Protože každá zdejší prasečí slečna dělala to, co chtěl její člověčí majitel, žádná se mu nevzpouzela. Kdyby prasátko bylo člověkem, oč snadnější by byly tudíž jeho námluvy než nyní!
Tyto a spoustu dalších snů tohle prasátko mělo. A podle očekávání se žádný nesplnil. Přesně podle přírodních zákonitostí dorostlo toto prasátko jen v docela obyčejné velké prase. Prase, které mělo na sklonku svého života, tedy před zabijačkou, vlastně už jen jediné přání.
Chtělo se po smrti stát vepřovými párky.
Všichni mu jako obvykle přikyvovali a vyjadřovali přesvědčení, že tomu tak dozajista bude. Byť každý věděl, že i tento poslední sen je nesplnitelný.
Protože viděli jste snad někdy v posledních letech v našich supermarketech vepřové párky z vepřového masa?