Premium

Mimořádná nabídka
690 Kč/rok

Nejsem v podstatě proti…

Tak se prý momentálně zvažuje, že by naše země možná poslala do zahraničí 60 milionů korun určených na pomoc uprchlíkům. Naše vláda by o tomto prý měla rozhodnout v průběhu příštího týdne, jak vyplývá z podkladů pro středeční jednání kabinetu.

Tyto peníze by měly být určeny na pomoc uprchlíkům žijícím v oblastech s ozbrojenými konflikty nebo trpících humanitárními či přírodními katastrofami. Šlo by především o Blízký východ, stižený konfliktem v Sýrii, ale též o jihovýchodní Evropu a sever Afriky, kde se to momentálně uprchlíky jen hemží a kde tito až nechutně často riskují i své životy ve snaze dostat se do Evropy.

Tyto peníze by měly být ze tří čtvrtin použity prostřednictvím Úřadu komisaře OSN pro uprchlíky v uprchlickém táboře Zatárí, pět milionů by pomohlo prostřednictvím dánského ministerstva zahraničí syrským uprchlíkům v Jordánsku, Iráku a Libanonu a zbylých deset milionů by bylo určeno pro budování kapacit pro uprchlíky v Turecku.

A ani to by ještě nemuselo být všechno. Protože na rozdíl od dosavadní praxe, kdy pomoc uprchlíkům a jejich hostitelským zemím poskytovalo hlavně ministerstvo zahraničí, rozhodla naše vláda v lednu letošního roku o vytvoření programu na pomoc uprchlíkům přímo v zahraničí prostřednictvím našeho ministerstva vnitra, jenž by mohl uvolnit až 100 milionů korun ročně; a tudíž nelze vyloučit, že bychom nakonec letos dali ještě o až 40 milionů korun více. Rozhodne-li o tom tedy naše vláda někdy v průběhu letošního roku. Plus tu máme i program humanitárních evakuací zdravotně postižených obyvatel MEDEVAC.

A jakkoliv jde (i) o moje peníze, zmiňované mi nevadí. Tratím na tom stejně jako ostatní našinci, ale ani slzičku jsem pro tuto „osobní újmu“ neuronil. A to nejen proto, že rozpočítáme-li to mezi všechny našince, jedná se vlastně o směšný pakatel. Netruchlil bych ani tehdy, kdyby se podobným způsobem rozdalo daleko více z našeho společného jmění.

Ovšem vždy a všude platilo „něco za něco“. A ani v tomto případě by tomu nemělo být jinak.

Jsem ochoten se smířit s touto formou obětování se pro uprchlíky. Avšak žádám, aby nám to bylo oficiálně přičteno k dobru. Aby „Evropa“ tuto formu pomoci uznala… a přestala nám vnucovat, že u nás současně musíme za každou cenu i přijmout ty uprchlíky, kteří se k nám na evropský kontinent už dostali a i nadále dostávají, a to v naprosté většině případů nelegálním způsobem.

A neříkejte nic o tom, že jsem nelida. Protože civilizovaný a bohatý svět je sice „morálně povinen“ pomáhat, ale…

Už i z nejvyšších evropských pater zaznělo, že bychom měli přijímat jen osoby doma perzekuované či přímo na životě ohrožené. Osoby krutě politicky pronásledované či ty, koho by doma s největší pravděpodobností zabili. Nikoliv azylanty motivované toliko ekonomicky. Úplně stejně, jako už v minulosti činil demokratický Západ v případě emigrujících našinců. Že ty, kdo si u nás chtějí jenom daleko snáze žít, bychom měli posílat šupem zpět.

Ty „politické“ bych u nás dost možná v přiměřeném množství i akceptoval. S vidinou toho, že se jednoho dne vrátí zpět, až bude u nich doma zase lépe. Že tu budou dočasně a nikoliv na věčné časy a nikdy jinak. Ovšem zatím jsem, bohužel, i proti přijímání těchto.

Protože mi dosud nikdo z evropských politiků nevysvětlil, jak je (pokud se k tomu „Evropa“ nakonec vůbec odhodlá) rozliší. Jak se pozná, kdo z těch vytažených ze Středozemního moře, kteří se sem dostávají na pochybných potápějících se lodních vracích a zhola nic nemají, toto podniká v zoufalé touze spasit svůj holý život, a kdo to dělá jen proto, že se i v té nejchudší eurounijní zemi bude mít díky sociální pomoci lépe než někde doma v Africe.

Jsem prostě ochoten pomáhat trpícím. Ale i mé sebeobětování má své hranice. I já, stejně jako oni, chci žít jako člověk, bez náboženské, politické či humanitární perzekuce. A ne se jednou doma v nejlepším případě ocitnout obehnán zdí, za níž budu moci leda tak doufat, že mne nezasáhne zbloudilá kulka letící od mého etiopského k mému eritrejskému sousedovi, že se nepropadnu do provizorního tunelu kopaného pod mým pozemkem mým palestinským sousedem s cílem proniknout s nekalými úmysly k mému sousedovi židovskému, že nad mou hlavou nebudou vybuchovat přelétající granáty určené mým muslimským sousedem mému sousedovi zavile křesťanskému a naopak, a že mi nebude sebráno hladovějícími přemnoženými černými sousedy neznajícími pojem práce to málo, co si za onou vysokou zdí snad vypěstuji na své zahrádce, jež mi z mé vlasti zbude…

Autor: Viktor Pondělík | pátek 1.5.2015 14:31 | karma článku: 21,40 | přečteno: 419x

Další články autora

Viktor Pondělík

Nebohá země česká

Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.

10.7.2022 v 23:13 | Karma: 0 | Přečteno: 72x | Diskuse | Ekonomika

Viktor Pondělík

Skvělý nápad, páni europoslanci

O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?

11.6.2022 v 8:20 | Karma: 0 | Přečteno: 50x | Diskuse | Politika

Viktor Pondělík

Sliby u nás neberou konce

Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.

14.5.2022 v 15:31 | Karma: 0 | Přečteno: 46x | Diskuse | Ekonomika

Viktor Pondělík

Nejsme zrůdy, bruselata

V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.

18.4.2022 v 16:09 | Karma: 0 | Přečteno: 16x | Diskuse | Společnost

Viktor Pondělík

Jací my Češi jsme?

Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.

21.3.2022 v 16:26 | Karma: 0 | Přečteno: 14x | Diskuse | Společnost

Nejčtenější

Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?

Prodejna o rozloze 295 m2 byla vybavena regály, chladničkami, pekárnou,...
13. listopadu 2026  9:04

Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...

Metro D mění Krč. Místo chátrajícího nádraží vznikne stanice nad rybníkem

Díváte se na svah podél ulice Na Strži. Tady za pár let zde vyleze na povrch...
27. října 2026,  aktualizováno  17. 11. 16:48

Osobní vlaky tu stále zastavují, stará nádražní budova už ale dosloužila. V okolí železniční...

Praha má po 70 letech nový hřbitov. Lidem připomíná lodní okénka nebo jaderný reaktor

Nový hostivařský hřbitov
13. listopadu 2026

Kulaté otvory ve vysokých betonových zdech připomínají lodní kajuty, někomu možná i jaderný...

Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?

Dvacet elektrických lokomotiv řady 380, známých také pod přezdívkou „Emil...
12. listopadu 2026

Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...

Bro, kámo, reálně jakoby. Česko zaplavili brokolíci, poznáte je po vlasech i slovníku

Ilustrační obrázek
14. listopadu 2026

Kudrnatá hříva jako růžička brokolice, prošívaná bunda, tenisky a slovník plný výrazů jako „bro“,...

Vysočina vyhlásila stav nedostatku vody a snížila odtok z přehrady Vír

Vírská přehrada je zdrojem pitné vody a od roku 1987 již neslouží k rekreaci....
18. listopadu 2026  14:52,  aktualizováno  14:52

Kraj Vysočina poprvé ve své historii vyhlásil stav nedostatku vody a schválila mimořádné snížení...

Fungoval dvacet let, ocenil ho britský The Times. Teď však Pivovar Moritz končí

Pivovar Moritz má na čepu pět druhů piv, během letní sezony sedm. V prosinci...
18. listopadu 2026  14:42,  aktualizováno  14:42

Za dvě dekády získal popularitu i stálé hosty, nyní však oblíbený olomoucký Pivovar Moritz zavírá....

Kralupy nad Vltavou pokračují v přípravě nového domu pro seniory, vzniká projekt

ilustrační snímek
18. listopadu 2026  12:46,  aktualizováno  12:46

Kralupy nad Vltavou pokračují v přípravě nového domu pro seniory v místní části Lobeček, kapacitu...

  • Počet článků 1394
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1274x
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.

Seznam rubrik

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.
×