Na zdraví

Heroin je skvělá nenávyková dětská medicína proti kašli. Nikotin pak dokonce univerzální lék na nejrůznější lidské neduhy. A tak by se dalo dlouho pokračovat.

Kolik takových zaručených pravd jenom kolovalo mezi lidmi v minulosti! Ne mezi hlupáky a tmáři, ne mezi demagogy své doby. I mezi učenci a mudrci, kteří to mysleli zcela vážně. Neboť teprve čas a poznání vyvrátily tato jejich tvrzení a daly pravdě vyplout na povrch. Pravdě, jíž bylo dosaženo nejednou za cenu velkých obětí.
Ještě že naše generace už je jiná! My už v očích generací budoucích takto zdiskreditováni nebudeme. Protože my jsme dospěli vrcholu poznání. Totiž… říkáme si to.
Jenže vzpomeňme třeba jen na humbuk kolem výprodeje našeho „rodinného stříbra“ cizákům. Na vlekoucí se pře o známou českobudějovickou ochrannou známku. Jakou nevoli vyvolává každé zdražení piva, jež dříve neoficiálně bývalo předzvěstí pádu vlády. Jak hrozivě se prezentují údaje o poklesu spotřeby pěnivého moku a jaký naopak pocit hrdosti vyvolává minimálně jeden z našich pivovarů, jenž nyní na trh dodává i pivo s ovocnou příchutí, jímž hodlá k pivařině přilákat ženy a mládež, tento nedostatečně prochmelený segment společnosti.
Nebo pohleďme na to, jak se regály našich obchodů prohýbají pod butylkami vín dovážených i z nejodlehlejších koutů světa, jimž naši producenti sekundují, seč jim síly stačí. Kolik nevole tu onehdy vyvolala v médiích úvaha o možném zdanění tohoto moku v zájmu státního rozpočtu.
Protože se tak často a tak rádo mluví o prospěšnosti zmíněných moků. Aniž by se však dodalo, že prospívají hlavně kapse jejich výrobců. Stejně jako rovněž propagované lektvary jiné. Znáte to: tu je život hořký, bohudík, tu zase vyjímečně hořký, vyjímečně dobrý. Tu je „jemně vyhraněná“ tekutina, tu nás nějaký nápoj sbližuje již od roku 1807, tu je „drsná země, jemná …“, tu křišťálově destilovaný „Amundsen“…
Slýcháme to daleko častěji než třeba policejní statistiky. Třeba tu, podle níž bylo dejme tomu v roce 2010 jen při dopravních nehodách zaviněných alkoholem usmrceno či zraněno tolik lidí, kolik jich má mé rodné město. Nebo tu, že alkohol zabíjí více mladistvých než všechny ostatní drogy dohromady. A přesto alkohol propagujeme a nasáváme jako o závod.

A tak nepochybujme, že i my budeme jednou pranýřováni či zesměšňováni za naši vlastní hloupost generacemi příštími. A to zřejmě daleko více než naši předchůdci, protože na rozdíl od nich nám už schází polehčující okolnost nevědomosti, jež hříchu nečiní. I když kdo ví. Protože bychom mohli být nakonec génii nejen ve srovnání s našimi předchůdci, ale i potomky. Jak totiž známo, alkohol ovlivňuje i lidský plod, a naši potomci nás budou jen sotva schopni zdiskreditovat, budou-li mít (i) naším přičiněním „místo mozku z piva kostku“.A na to si musíme připít.