Mobilní humanita

Internet mi nedávno nabídl dojemný příběh. Příběh o malém migrantovi a jedné dobré ženě, jenž mne měl zřejmě přimět k uronění nějaké té slzy dojetí a studu za to, jak nelidským ve srovnání s onou ženou jsem.

Onen uprchlický příběh (http://bleskove.cz/zpravy/1972-uprchlicky-pribeh-ktery-vas-dozene-k-slzam) prý začal vlastně už ve chvíli, kdy jakási Liz Cleggová darovala při své návštěvě v uprchlickém táboře ve francouzském Calais sedmiletému migrantovi dost podivnou humanitární pomoc - mobilní telefon. Prý tam tak mobily rozdávala (???), ne že jí ho dotyčný jednoduše ukradl!

Darovala mu mobilní telefon s tím, že ho má použít, kdyby mu bylo těžko. A tak se prý i stalo.

Jednoho odpoledne jí přišla až do dalekého New Yorku esemeska od onoho malého Afghánce. Jenž ji zoufale žádal o pomoc. Že prý se dusí v kontejneru v autě a řidič nechce zastavit.

A paní hned začala konat. Kontaktovala charitativní organizaci v Londýně, pomáhající migrantům, ta zalarmovala policii a díky signálu onoho telefonu vystopovali onen kamion až v hrabství Leicestershire. Britští strážci zákona tak mohli vtrhnout do nákladového prostoru a vysvobodit odtud dotyčné dítko i dalších čtrnáct sotva dýchajících běženců. Její malý chráněnec se tak dostal do ochranné vazby a zlý pašerák lidí za mříže.

Jak málo jenom stačilo! Stačilo „potřebným“ rozdávat telefony a jeden z nich zachránil hned celých patnáct mladých lidských životů!

Takový happy end! Jak jenom dojemné!

A já od doby zveřejnění tohoto příběhu trnu. Kdy se to donese nejvyšším představitelům Evropské unie nebo alespoň nějakým těm „Dienstbierům“. Kdy bude shora rozhodnuto, že se začnou rozdávat mobilní telefony všem migrantům. Aby se zabránilo i dalším tragédiím.

Přičemž bychom takové mobily měli asi raději rozdávat už v Turecku a na severu Afriky. Aby se nám ti migranti nedej bože neutopili dříve, než budou v zemi zaslíbené. Vždyť lidský život je tak cenný! I život migrantů, kteří jím vlastně nejednou sami neskrývaně opovrhují ve snaze dosáhnout stůj co stůj svého.