Krmit či nekrmit?

S otázkou krmení je to takové jakési všelijaké. Ale nebojte se, nemám v úmyslu se tu zaobírat ani vámi (totiž námi) o mnoho více než plnoštíhlými, ani nějakými podvyživenci, ani otázkami toho, co nám prospívá a co škodí v oblasti stravování.

Tuto v titulku zmíněnou pomalu hamletovskou otázku si dovolím položit ve zcela jiné souvislosti. A sice v otázce toho, koho krmit a koho nikoliv. Protože někdy je krmení na místě a jindy je tomu právě naopak. Jak kdy a jak kde.
V otázce domácího zvířectva, oněch námi milovaných tvorů (mezi které zahrnuji pochopitelně i naše životní partnery, předky a potomstvo), je samozřejmě na místě živit tyto. A to alespoň tak, abychom jim nemuseli platit předčasný funus poté, co nám doma skonají hlady. Rybičkám je třeba něco nasypat do vody v akváriu, kanárkovi do krmítka, psovi a kočce do misky, manželovi do korýtka,… totiž chtěl jsem říci prasátku do korýtka,… Je to normální a rovněž žádoucí, nechceme-li nakonec doma osiřet.
Existují ale i tvorové, jež se krmit nedoporučuje, případně přímo zakazuje. A to ze dvou prostých důvodů.
Zvířata v ZOO není žádoucí krmit nejen lidskými potravinami, ale některá ani sebou. Protože v prvním případě bychom těmto na naši stravu nenavyklým tvorům mohli uškodit a v případě druhém bychom tím uškodili navíc i sami sobě. A bylo by škoda těmto ublížit.
Ovšem druhou kategorii nedomácích tvorů nekrmíme z důvodu přesně opačného. A to abychom těmto alespoň trochu zkomplikovali život. Protože krmit dejme tomu holoubky je sice krásná věc, jenže to, co po našem krmivu a nich zbude na sochách nebo dokonce na nás, rozhodně nepotěší naše (nejen) oko.
No a pak jsou tu tvorové poslední. Tvorové, které sice krmit či jinak živit zapovězeno není, přesto bychom si to však měli řádně rozmyslet. Těmito jsou totiž bezdomovci, žebráci a jiné nekalé nebo jenom velmi málo kalé živly. Ty totiž krmit lze, pokud máme po ruce právě to, co tito specifičtí tvorové vyžadují – tedy vesměs cigarety, alkohol nebo peníze, jež jsou za cigarety a alkohol volně směnitelné.
Proč že váhám, zda ony posledně zmíněné zařadit mezi krmitelné či nekrmitelné? Jistě to víte i vy sami, pokud už jste s nimi měli tu čest.
Protože nakrmíte-li je, nejspíše se tím na rozdíl od divoce žijících tvorů z živočišné říše vyhnete potenciálnímu ohrožení své maličkosti z jejich strany, nenakrmíte-li je, budou tito dost možná nepříjemní, vlezlí či ještě horší, případně nejhorší. Ovšem nakrmíte-li je, nemáte rozhodně vyhráno, neboť tito se vesměs houfují na místech s dostatečným výskytem potravy a shoufují se a budou tudíž tamtéž v hojném počtu žádat stále častěji a více. A na rozdíl od volně žijícího ptactva se po shoufování nebudou mít k tahu do teplých krajin a neodtáhnou ani nikam jinam. Nanejvýš tak do nejbližšího výčepu. Kdo rychle dává, dvakrát dává. A tak dáte-li jednou, budete tlačeni k tomu dávat víc a víc a víc. Až jednou…
Nevzepřete-li se včas, skončíte mezi takovými nejspíše i vy. A vážně nevím, budu-li vás ochoten krmit. Totiž – upřímně řečeno - určitě nebudu.
Protože já krmím jen domácí tvory. Ty jediné, kdo si to zaslouží. Protože jsou krásní, milí, neškodní, přítulní nebo prostě příbuzní. Ti mne ani neobtěžují, ani nenapadnou, ani se na mě nevy…
Kéž by si to jen ty existence kolem nádraží chtěly konečně zapamatovat!