„Kousek na jih od Krumlova“ IV.

Ve Východním Londýně se toho dá dělat vcelku dost, přičemž já ze všech možností, co tam dělat lze, preferuji tu v Africe dost možná nejrozšířenější. Tedy nedělání ničeho. Protože proč bych se tam také honil od čerta k ďáblu, když si takto počínám celoročně doma, že? Proč si pro změnu nedopřát trochu toho lelkování, pocitu, že čas není mým pánem a že mi nic neuteče?

Tak si ovšem počíná zřejmě spíše jedinec podobný mé maličkosti. Tedy ten, jenž je tam pečený vařený, jakkoliv toliko v přeneseném smyslu slova, protože v červencových „mrazech“ se tam jeden peče málokdy. „Otužilé“ našince považující denních nějakých dvacet stupňů nad nulou nevyjímaje.
Protože ten, kdo tam vyrazí jednou za život nebo za uherský rok, chce nejspíše naopak něco vidět a stihnout toho co nejvíce.
A tak tento může zamířit kupříkladu do muzea. Tam, kde lze uzřít vše od svědků dávných časů až po současnost. Od šlápot našeho praprapředka, zkamenělých v písku, a torza jeho lebky přes artefakty námořního druhu až po ryby a jiné potvůrky, s nimiž se lze setkat pod hladinou nedalekého oceánu i na okolní souši. Hodiny se dá tímto objektem, jemuž před vchodem vévodí latimérie podivná, courat, a nechce-li už se courat, lze si tamtéž třeba posedět v čajovně, koupit i na tamní poměry levné pohlednice a ulevit svým útrobám. Každému co jeho jest.
Anebo lze dejme tomu vyrazit do ZOO. Nemám přehled o tom, jak to vypadá v zoologických zahradách našich, jistě však vím to, že tam se můžete oddat i počínání, jež u naší konkurence nepředpokládám. Kdo z vás si třeba bez dozoru přísného personálu může nakrmit krotkou žirafu? Nebo posedět na lavičce občerstvení s volně se promenujícími pávy? Nebo si pohladit sice za ohrádkou, ale přece jen volně se pohybující želvu? Tam se to a mnohé další může. Plus se tam lze svézt vláčkem pro dítka, posedět a pohrát si na některém z míst vybavených prolézačkami, lanovými dráhami, modely autíček, pohoupat se na houpačkách, pobýt ve dřevěném „hradě“, posedět u ohniště,… Prostě oáza klidu za plotem, jenž chrání návštěvníky na jedné straně před lítými šelmami zvířecími… a vně pak před nejednou neméně „lítými šelmami“ zvanými bezprizorní lidé. Protože hned před branou, v parčíku, prý již opakovaně docházelo k přepadením a prostor ZOO tak oplývá i svou vlastní ochrankou, garantující platícím návštěvníkům naprosté bezpečí. Pokud se tito samozřejmě nezblázní a nehupnou dejme tomu k aligátorovi, jenž sice „bydlí“ za pro něj nepřekonatelnou, ale opačným směrem snadno překročitelnou bariérou.
Nebo si lze zajít do „Akvárka“ spojeného s pidizoologickou zahrádečkou přímo na pobřeží oceánu. Projít se kolem velkých akvárií, jež ukazují jak živý a neživý podmořský svět, tak to, čím vším dokáže člověk zasvinit hlubiny.
Kousek vedle pak lze pobýt na Orientální pláži, jednom z nejhistoričtějších míst města. Na pláži sice ne bezplatné, zato však udržované, s vodními atrakcemi i stánky s občerstvením a s dlouhým molem na její zadní části, po němž lze dojít až k maličkému majáčku s metrovým kruhovitým ochozem, po němž se může přímo nad hladinou projít osoba netrpící závratí.
Bezplatně lze zavítat k památníku německých přistěhovalců, projít se po promenádě lemované pouličními prodejci suvenýrů a všemožných cetek, obchodními centry kypícími životem i místy, kde jeden nepotká ani živáčka.
Ale tím asi nejnávštěvyhodnějším je přece jenom příroda. Ta, jež je tam všude a jež je natolik odlišnou od té naší. Bloumat po rozlehlých a nejednou téměř liduprázdných plážích, kochat se vegetací udržovanou i nikoliv, pozorovat nejednou nám cizokrajné a tam zcela běžné ptactvo,…
Prostě každému co jeho jest.

A pak se zase vrátit spokojeně „domů“ pod svou dočasnou střechu. Jež přijde na přetřes zase až příště.
Pokračování za týden

East London