„Kousek na jih od Krumlova“ I.

Popadne-li to člověka z našich luhů a hájů a tento vyrazí na výlet jako doslova výlet hodinku západním směrem, tam zahne doleva, dá si delšího nepohodlného šlofíka a pak to otočí půldruhé hodinky ještě zanedbatelně doprava, dorazí do Východního Londýna. Přičemž není Londýn jako Londýn, ten východní nevyjímaje; ba dalo by se o těchto říci, že jsou každý pes jiná ves. A nemůže tomu ani být jinak.

Protože Londýn zvaný Východní není městem nad Temží. Je městem nad Nahoonem, respektive nad Quenerou. A protože tento s námi nesdílí ani severní polokouli, je tam všechno tak jaksi nohama vzhůru. Doslova a často i v přeneseném smyslu slova.

Ve Východním Londýně kupříkladu žijí lidé více než různí. Potkáte tam lidi dobré, kteří by vás div ne zulíbali (čímž nemyslím děvčata, jež by vás za pár drobných i daleko více než jen zulíbala), a jsou tam pochopitelně i ti, setkání blízkého druhu s nimiž mne přišlo před pěti lety v tamní nemocnici na pět a půl tisíce za ošetření rozbité kebule. A je-li těmto lidem něco společné, pak to, že často nemají pranic společného. Protože hýří všemi barvami, zejména pak hnědou černou a bílou, a mluví tolika roztodivnými i neroztodivnými jazyky, že je československá federace ve srovnání s nimi úplné to, co říkával Švejk. Úplnej hadr.

Žijí tam lidé vesměs mezi sebou navzájem anglicky komunikující, avšak nejednou touto imperialističtinou nepříliš valně vládnoucí. Protože baví-li se sví se svými, pak často angličtinu střídají jazyky nám více či méně cizí; holandštinou s příměsí jiných evropských jazyků – tedy afrikánštinou - počínaje a třeba Xhoštinou konče.Ale co do jazyků! Hlavní je to, že Slovan všude bratra má, ač tento ke slovanství nikdy ani nepřičichl. Protože v tomto městě vládne přátelský duch, jakkoliv zde namísto francouzského „volnost, rovnost, bratrství“ panuje kromě relativního bratrství spíše značná nerovnost a nejednou i nevolnost, nikoliv však ta žaludeční. Protože bohatý je tam relativně bohatým, zatímco chudý nerelativně chudým. Bohatý se má, zatímco chudý se nemá, protože nejednou nic nemá. A kdo nic nemá, ten vskutku nic nemá, a má-li něco, pak leda tu smůlu, že může žít někde na vzdálené periferii a neznámo jak přežívat, jsa odkázán nejspíše jen na pátrání po tom, co se jiným nehodí a jemu by se ještě hodit mohlo, či na nejisté příjmy z žebroty a riskantní příjmy z kriminality. Riskantní proto, že policie je tam policií, bezpečnostní agentury bezpečnostními agenturami a zločinec pronásledovanou osobou, s níž se nikdo nemazlí.

Tamní dobří lidé jsou ale lidé dobří. Poradí, pomohou, doporučí, nedoporučí, vlídně pohovoří. Čímž se často tak výrazně liší od svých protinožců, tedy nás, kteří jsme nejednou výrazně jinými. Inu, jiný kraj, jiný mrav.

Pokračování za týden