Když člověk musí jít…

Jen zřídkakdy se člověk ve svém životě ocitne zcela samotinkým. Po většinu dní jej, ať už chce či nikoliv, následují na každičkém kroku průvodci druhů notně rozmanitých. Průvodci, jež si člověk zvolil, průvodci, kteří mu byli ustanoveni kýmkoliv za účelem jakýmkoliv, a samozřejmě rovněž průvodci, kteří se na tohoto nebožáka lepí navzdory jeho absolutní nevoli.

Průvodci jsou zkrátka různí. Tu milí, tu žádaní, tu potřební, tu alespoň snesitelní a tu naopak z rodu těch, jimž by se každý jen trochu soudný člověk raději vyhnul.A právě o těch posledních bych tu nyní rád pohovořil.

K průvodcům, bez nichž by byl život lidský bezesporu příjemnějším a které vyhledávají snad jedině anorektici, patří – samozřejmě mimo jiné – onemocnění z rodu průjmovitých. Čili příhody břišní, jež v závislosti na své intenzitě nejednou přimějí k běhu i zarytého odpůrce jakýchkoliv aktivit byť i jen vzdáleně připomínajících sport, které donutí ku stažení kalhot i největšího stydlína a které přimějí k břišním tancům i jinak jedince baletně totálně antitalentovaného. Neboli pro které platí totéž co pro smrt: přijde to na nás a musíme jít…
Nejlehčí a zřejmě i nejpřijatelnější průběh mívají průjmovitá postižení vzniklá (ojediněle) v důsledku elementární neznalosti či prosté mýlky. To když člověk, sužovaný krutou žízní, sáhne v regále po první láhvi s tekutinou a notně si zavdá z butylky, slující na své etiketě názvem Šaratice či Zaječická. Výhodou bývá v tomto případě především relativně pomalu nastupující a přece jen do jisté míry potlačitelný účinek, trvající navíc pouze po vcelku krátkou dobu, úměrnou především množství této zkonzumované tekutiny.
Ovšem to je spíše výjimka. Ve většině případů se člověk zrovna nepopadá smíchy za břicho, pokud se je právě nucen popadat za břicho. Protože je-li původce jiný, vesměs končí s průjmem sranda.
Původci průjmových onemocnění bývají různí.
V našich končinách, na rozdíl třeba od chudých příbuzných z rozvojového světa, tak snad nejčastěji narazíme na tuto nevítanou formu vyměšování zaviněnou neúměrnou konzumací ne právě se navzájem snášejících poživatin. Vždyť vezměme kupříkladu takové vánoční období, jež se ze svátků klidu a míru zdařile transformovalo do závodu v konzumaci čehokoliv, co jsou naše vnitřnosti schopny pojmout. Sladké, slané, kyselé, hořké, tučné,… a tak dokola v kombinacích, z nichž by se jeden po… K čemuž zákonitě dříve či později musí dojít.
Spíše než strava bývá však na vině leccos v ní obsažené, ovšem na etiketě mezi ingrediencemi neuvedené. Neboli nejrůznější zástupci z řad mikroorganismů, jimž se v potravě zalíbí a kteří se nehodlají smířit s tím, že se mají i s chutnou krmí přemístit do číchsi útrob. Člověk si tak dopřeje leckterou laskominu, aniž by tušil, že tato spolu s cukry, tuky, bílkovinami, vitamíny a minerálními prvky obsahuje třeba i zárodky tyfu, cholery, úplavice, giartiózy, kryptosporidiózy, nějaké ty salmonely nebo třeba nejednou i některé z nesčetných jedů a patogenů.
S takovými salmonelami již měl tu čest nejeden z nás. A kdo jednou zažil, nejspíše do smrti nezapomene. Jedná se o onemocnění potenciálně i smrtelné, které v našich krajích ročně postihuje desetitisíce spoluobčanů, majících tu smůlu, že narazili na kontaminovanou stravu či vodu, zejména pak masné a vaječné produkty, ovšem nejen tyto, protože salmonela není mlsnou a spokojí se s čímkoliv, jen když je v přiměřeném teplíčku. Inkubační doba bývá od šesti hodin do dvou dnů a choroba pak během jednoho až dvou (dosti krušných) týdnů zpravidla sama odezní.
Úplavice bývá vysoce infekční onemocnění vyvolané bacily či amébami. U nás vzácná bacilární úplavice, zvaná též shigelóza či dyzentérie, je vyvolávána gramnegativními tyčinkovitými baktériemi rodu Shigella a jedná se o ochoření ryze lidské, přenášené ze člověka na člověka prostřednictvím potravy nebo vody, s inkubační dobou jeden až pět dní. Jen ojediněle pak jsou lidstvu v přenosu nápomocny i mouchy, schopné přenášet jimi si uzurpovaný infekční materiál na kratší vzdálenosti. Úplavice amébní je pak způsobována měňavkou úplavičnou, prvokem, který se přenáší podobně jako jeho bakteriální kolegové, jenž však chorobu vyvolává pouze ve své větší formě (magna), zatímco jeho menší příbuzní si ve tlustém střevu žijí, aniž by výrazněji škodili.
Břišní tyfus je vyvolávám baktérií Salmonella typhii a jak už tomu tak bývá, šíří se potravou a kontaminovanou vodou. Obvykle bezpříznaková inkubační doba, během níž se infekce množí v krvi, aby byla následně vylučována zažívacím traktem, trvává jeden až dva týdny, po nichž následují horečky, bolesti svalů, nechutenství, nízká srdeční frekvence, zácpa, celková slabost, bolesti hlavy, vyrážka, nespavost a to, o čem je tu dnes řeč, tedy průjem, kteréžto projevy ustupují u léčených osob během dvou až pěti dnů. Útěchou nám budiž, že se v našich krajích vyskytuje vzácně, a zpravidla si ho přivážíme jako suvenýr ze zemí rozvojového světa, kde se mu daří díky teplejšímu klimatu a nižším hygienickým standartům.
Na choleru vyvolávanou baktériemi Vibrio Cholerae pak narazíme zejména ve vodě kontaminované fekáliemi nebo v potravinách, kde dokáží tyto přežít až šest týdnů, a ochránit se před ní lze toliko důsledným převařováním konzumovaného, důslednou hygienou a do určité míry i relativně krátkodobě působícím očkováním. Chce-li ji člověk dostat, musí zkonzumovat relativně velké množství infekčních činitelů, neboť tito rozmazlenci nesnášejí kyselé prostředí žaludku a jen jejich dostatečné množství zajistí, že proniknou až do tenkého střeva, kde se během několika hodin až dní rozmnoží a v plně rozvinuté fázi usmrtí globálně až každého druhého pacienta, zatímco u nás ve vyspělém světě se pohybujeme pod jednoprocentní hranicí.
Giartióza a kryptosporidióza jsou pak onemocněními vyvolanými parazity, jež lidstvo sdílí s jinými zástupci zvířecí říše.
Mimo hříšné obžerství a zákeřné mikroorganismy nám pak mohou „protáhnout střeva“ i léky jako projímadla, u nichž by to člověk očekával, či antibiotika po svém vysazení, u nichž by to leckdo nečekal, z jedů pak kupříkladu rtuť a arzén, na vině mohou být i alergeny, syndrom dráživého trakčníku, nemoci vedoucí k malabsorbci, nádory střev či hormony. Prostě je těch příčin tolik, že by se z toho jeden po… Totiž chtěl jsem říci, že se v tom jeden hnedle nevyzná.
Na původu průjmu pak závisí, vystačíme-li si se samoléčbou sestávající z neklidného klidu na lůžku a úlevného spočinutí v komůrce k tomu určené, třeba i v kombinaci s volně dostupnými léčivy typu živočišné uhlí a Endiaron a dostatečným přísunem tekutin či jsme-li nuceni vyhledat lékařskou pomoc. Každopádně se však zřejmě shodneme na tom, že prevence je člověku rozhodně daleko příjemnější než odstraňování následků.
Ovšem míním tím prevenci jako prevenci. Nezřízená konzumace pěnivého moku v pohostinství s odkazem na preventivní doplňování tekutin pro případ potenciálního rizika průjmu není prevencí, nýbrž jen alkoholikovou výmluvou, která naopak místo pomoci může vyvolat v konečném důsledku i neplánované povolení svěračů.
Čímž se pro dnešek rozloučím. V kuchyni mě totiž čeká dort, špek, šlehačka, sardinky, čokoláda, zákys a pivko a na okně už se mi na slunci delší dobu ohřívá i majonézový salát. To bude prima obídek…