Jistá jistota

Nejeden z nás prožívá tu větší a tu menší část života v nejistotě. A že těch druhů nejistot může být! Protože není nejistota jako nejistota a jisté je jenom to, že z některých nejistot člověk znejistí daleko více než z nejistot jiných.

A tak je člověk nejistý již ve chvíli, kdy spatří světlo tohoto světa. Protože přišel o své jisté a není jisté, zda se i v nové realitě vypořádá s novými nástrahami opravdového světa.
Pak člověk znejistí třeba ve chvíli, kdy se postaví na své dosud vratké nohy a neví jistě, zda to dopadne dobře nebo zda dopadne na matičku zemi tvrdě.
Pak je nejednou nejistý, když se vrací ze školy, protože je nejisté, jak odnesou půlky jistých míst, kde záda ztrácejí své slušné jméno, to, co se skvěje v žákovské knížce či na vysvědčení.
Pak zavládne nejistota z toho, zda se člověk dostane na vytoužený nebo alespoň nedobrovolně akceptovaný vzdělávací ústav vyššího typu, kde posléze není jisté, zda se tam člověk udrží, zda absolvuje s červeným diplomem nebo aspoň odřenýma ušima.
Pak je člověk (zpravidla vícekrát) nejistý ve chvíli, kdy nastupuje na svá nová pracoviště, mezi nové kolegy, pod nové šéfy nebo před své podřízené. Kde je nejednou nejisté, dostane-li za své počínání zvané práce plat, kde je nejisté, zda nedostane vyhazov nebo dokonce neskončí v kriminále, kde též vládne nejistota, třeba už jenom proto, že se nikdy neví, nebude-li nějaká ta nepředpokladatelná amnestie.
Pak si člověk nikdy nemůže být jist, směřuje-li jeho pracovní úsilí alespoň k jistému stáří a notně nejistému finančnímu ocenění jeho celoživotního díla zvanému důchod či penze.
Člověk si nikdy nemůže být jist, co vyroste z jeho ratolestí, a nejednou si ani nemůže být jist, bude-li tyto mít, kdy a v jakém počtu.
Člověk nikdy neví, bude-li zítra na chleba, neví ani, bude-li takový chléb vezdejší supermarketový poživatelný, není jisté, jak jeden dopadne třeba už v nejbližších okamžicích, zejména potká-li osoby podezřele vyhlížející, zločince, vyvrhele, berní úředníky a jiné nekalé živly,…
Život člověka je prostě samá nejistota. Jisté je jen to, že vše je nejisté. A to jednoho notně znejistí.
Jak jenom by člověk často rád vybředl z této nejistoty! Ovšem vybřednout z této se dá způsobem jediným. A to tak, že člověk zemře. Protože teprve pak má své jisté.
Ovšem ač člověk nerad nejistotu, přece jen je vesměs raději nejistý, než aby si dopřál tuto jedinou jistotu, již svět nabízí. To je jisté.