Ještě že takové ministry máme!

Není tomu zase až tak dávno, co u nás panovala diktatura. Takzvaná diktatura proletariátu. Tedy v tehdejším překladu vláda pracujícího lidu. Ovšem, jak známo, tato zrovna vládou lidu nebyla. Protože fakticky zemi vládli politici jediné strany, kteří absolutisticky rozhodovali o všem, avšak pouze oficiálně v zájmu svých poddaných. Co řekli, to platilo, nebylo odvolání ani vyhnutí. Rozhodli a lidem nezbylo než srazit podpatky.

Pak se změnil režim, ovšem na výše popsaném počínání politiků se toho změnilo pramálo. Zavládla demokracie, tedy opět „vláda lidu“, ovšem stejně jako prve se i noví politici příliš o hlas lidu nezajímali. Byť bylo lépe, protože tito svým poddaným alespoň tu a tam naslouchali. V údobích, jež slynula názvem předvolební klání. Slibovali, ovšem vzápětí se chopili žezla a opět bylo „v zájmu lidu“ jenom a pouze po jejich. A tento stav nám vydržel dodnes, jak se můžeme nejednou přesvědčit na vlastní oči či kůži.
A proto jsme mohli zaplesat, zvěděv, že máme i politika jiného ražení. A ne politika ledajakého. Přímo ministra! A to ministra vnitra Chovance. Politika, jemuž leží blaho jeho národa na srdci a na svůj lid dá. Alespoň tedy v závažných otázkách.
Jak známo, žijeme ve státě, jenž byl kdysi popsán známým klasikem slovy „země česká, domov můj“. A právě o to šlo v tomto případě i panu Chovancovi.
Protože je země česká nejenom jeho, ale i naší, rozhodl nedávno tak, jak rozhodl. A sice že vyslyšet hlas lidu je minimálně v otázkách každodenního bytí důležité. Ba nejdůležitější.
A tak moudře děl, že je-li země česká naší, musíme i my sami mít právo rozhodovat o tom, co se v ní děje. Třeba o natolik závažném tématu, jako je otázka, s kým tu chceme žít a s kým nikoliv.
A tak oznámil, že by o uprchlících ze Sýrie, kteří by do naší země eventuálně měli přesídlit, mělo být každopádně rozhodnuto v referendu, tedy všelidovém hlasování. Jak šlechetné, byť vlastně naprosto zbytečné! Protože je nasnadě, že by většina našinců řekla „ne“. Protože nic proti uprchlíkům, nic proti Syřanům, jenže kdo by u sebe doma vítal uprchlíky, zejména pak ty přicházející z oblastí bojů? Máme svých problémů se svými menšinami vcelku dost, zejména pak s tou jednou, a za takového stavu tu vítat ty, kdo přicházejí s holou… s prázdnou kapsou a kdo by se tu těžko asimilovali a zůstali nám v nejlepším případě viset na krku coby osoby odkázané na finanční a jinou pomoc od i tak pozvolna krachujícího státu a v případě horším nám sem zavlekli konflikty ze své domoviny… Zejména když prý ve srovnání s rokem předchozím i tak narostl počet uprchlíků u nás o 400 procent a předpokládaných pět až deset tisíc lidí navrch by tak nebylo zanedbatelné číslo. Troufám si být přesvědčen, že by byla většina našinců proti.
Ovšem jakkoliv zbytečné, bylo by takové referendum fajn. Lidé by aspoň pocítili, že mají do čeho mluvit, že tu nejsou pouhou stafáží politiků. Že i poslední prosťáček má své slovo a může vyjevit svůj názor. Za což panu Chovancovi dík.
Ovšem…
Vzápětí bylo všechno tak trochu jinak. Tentýž ministr Chovanec oznámil, že naše země bude proti závazným kvótám, jež by stanovila „Evropa“ a jež by určovaly, kolik je která země, nás nevyjímaje, povinna přijmout. Nejsme na to podle něj připraveni, nedostává se nám odpovídajícího počtu míst v utečeneckých táborech a proto je referendum momentálně neaktuálním tématem. Protože… zjednodušeně řečeno… nač všelidově hlasovat o něčem, co neakceptujeme již v zastoupení politiky? Jsme prý podle tohoto ministra připraveni pomáhat finančně nebo lékařsky zemím sousedícím se Sýrií, ale o alespoň potenciální možnosti nějaké uprchlíky i přijmout by se muselo teprve vést jednání.
Takže náš prostý lid nedostane avízovanou příležitost říci svůj názor. Nad čímž lze vlastně klidně mávnout rukou, protože jak jsem zmínil, stejně by vox populi řekl „ne“.
Ovšem…
Než se stačily ustálit zčeřené vody, je už všechno zase jinak. Opět jen poněkud, ovšem přece jenom jinak. Jak nám sděluje týž ministr, tedy Milan Chovanec.
Protože jak z dalšího názorového vývoje páně ministra vyplývá, nemá do toho vlastně vcelku co kecat nejen náš prostý lid, ale ani naše vláda. Protože naše vláda prý sice žádné kvóty uprchlíků od Evropské unie nechce, ovšem podle diplomatických kruhů se z těchto, budou-li Bruselem stanoveny, nevykroutíme. Řekne-li Brusel, že máme přijmout tolik a tolik imigrantů, budeme prý prostě a jednoduše muset srazit podpatky a držet ústa a krok.
A tak nám naše vláda předestírá zcela novou informaci. Že budeme-li prý donuceni uprchlíky přijmout, nemá nám Evropa co mluvit do toho, jaké. A tak bychom se prý namísto Syřanů ujali „něčeho lepšího“. Našich krajanů z východní Ukrajiny, jež je nyní podobně Sýrii zmítána boji. A tisíce volyňských Čechů by prý byly obstojná alternativa k Libyjcům, Syřanům či Tunisanům. Sice jsou prý Volyňáci z východu Ukrajiny na rozdíl od těch z části západní ruštější, což se doposud naší diplomacii nezamlouvalo, jenže prý jsou poruštění Češi lepší než kdo ví zda aspoň křesťanští Syřané. A import volyňských Čechů by prý podle mínění naší vlády zasáhl českou společnost nejméně.
A tak jestli se naše vláda usnese do konce roku, přijmeme první volyňské Čechy někdy během prvního čtvrtletí příštího roku. Pokud o to budou konec konců tito stát.

Čímž jsem u konce. Prostě naši lidé podle páně Chovance rozhodnou v referendu, jež se neuskuteční, zda chtějí přijmout uprchlíky, které vláda přijmout nemíní, ale nakonec je po příkazu z Bruselu přijme, akorát že je nepřijme, protože v takovém případě raději přijme jiné, které konec konců stejně určitě přijme.A to je ta krásná země, země kocourkovská, domov můj.