Jednou to prostě nezafungovalo

Pan Radana byl už postarší a technicky nenadaný člověk. Jemu samotnému jeho technický antitalent nikdy příliš nevadil, byl smířen s tím, že žije tak, jak žije, ba dalo by se říci, že byl s daným stavem věcí spokojen. Ovšem měl tu smůlu, že žil a pracoval v mladém a technicky daleko zdatnějším kolektivu.

A jeho kolegové se mu nejednou posmívali, že je „sto let za opicemi“. Že „žije jako v době kamenné“, že je takový „dinosaurus“. Což by se sice občas sneslo, jenže když se do člověka ostatní navážejí dnes a denně, jednoho to otráví.
A tak si pan Radana nakonec pořídil do svého bytu alespoň varnou konvici. Vybalil ji, postavil na kuchyňskou linku, napustil do ní vodu a čekal, až tato počne vřít. Čekal dlouho, předlouho, ovšem nedočkal se. I nezbylo mu nakonec nic jiného než obrátit se na mladší spolupracovníky s prosbou o radu.
Ti se mu podle očekávání nejprve smáli, ovšem pak pochopili, že je to panem Radanou míněno vážně. Že on vskutku něco tak elementárního neví. A tak mu poradili onu banalitu, v níž byl zakopán pes. „Aby ti to fungovalo, musíš to zapojit do zásuvky.“
Pan Radana tak učinil a od té doby mohl ke své plné spokojenosti využívat tohoto zázraku techniky, měl horké vody dost a dost, aniž by kvůli ní musel zatápět v kamnech.
Ovšem nejen varnou konvicí živ jest člověk.
A tak si pan Radana koupil na doporučení kolegů i televizor. Avšak byť zaplatil i koncesionáské poplatky, nehrálo to. Televize neukázala ani jediný obrázek, nevyloudila ani jeden jediný zvuk.
Ještě že měl pan Radana technicky zdatné kolegy, kteří mu poradili totéž co minule. Že má-li mu přístroj fungovat, musí ho strčit do zásuvky. A vskutku tomu tak bylo, po připojení k elektřině tento fungoval k majitelově plné spokojenosti.
Pak si náš hrdina pořídil rádio a vše se opakovalo. Nefungovalo, dokud mu kolegové neporadili, ať toto zapojí do zásuvky.
Když si pořídil mikrovlnnou troubu, ohřál si první jídlo rovněž teprve ve chvíli, když mu bylo doporučeno, ať ji zapojí do zásuvky.
Vysavač mu počal vysávat teprve poté, co mu ostatní řekli, ať ho strčí do zásuvky, s fénem tomu bylo nejinak.
A pak už i náš technický antitalent pochopil, co a jak měl a má činit, aby mu to fungovalo. Konečně se stal z našeho úhlu pohledu moderním člověkem, alespoň elementárně technicky nadaným. A konečně si coby takový dokázal pořídit i milenku. Protože do své dřívější zaostalé domácnosti by žádnou ženskou nedostal, kdežto do té zmodernizované už ano. A jak jen krásnou jeho milenka byla! Radost pohledět.
Ovšem pan Radana, jak již zaznělo, byl už přece jenom postarší člověk. A tak se možná i právem obával, aby coby milenec neselhal. Aby se mu opět všichni neposmívali.
A v hlavě se mu vynořila tolikrát opakovaná rada od jeho kolegů. Rada, jež se mu už tolikrát vyplatila, jež vždy zabrala. A jež tentokrát bohužel poprvé nezafungovala. Právě naopak.
Učinil tak, jak slýchal, a namísto aby si se svou milou užil, si dost užil.
Kolegů už se totiž ani neptal a učinil tak, jak mu to utkvělo v paměti.
„Jestli chceš, aby ti to fungovalo, musíš to napřed strčit do zásuvky…“