Jak u nás pomáháme menšinám

V listopadu devětaosmdesátého roku se zcela změnil režim a my byli nuceni uvyknout novým poměrům. A protože naše startovní čáry tehdy navzdory do té chvíle hlásané rovnosti všech nebyly stejné, někomu zkrátka bylo třeba pomoci.

A dnes je často stejně nerovná startovní pozice populace většinové a menšinové. Kdo je bílý Čech, je na tom alespoň v průměru lépe než u nás usídlený cizinec; o naší nejznámější menšině pak už ani nemluvě. A tak je těm z jejich řad, kdo to potřebují, slušnost dát jistého „fóra“. Chtějí-li, aby mohli alespoň zčásti vykompenzovat svůj nezaviněný handicap.

A tak se vymýšlí různé formy, jak tyto osoby trochu poposunout vpřed, dát jim alespoň relativně srovnatelnější podmínky k prosazení se. Aby tito naši spoluobčané nebyli automaticky vyloučeni z řad společnosti, do níž se třeba jsou ochotni včlenit, ale mají onen problém zvaný menšinovost.

A na jednu takovou metodu jsem narazil právě nyní. Tedy vlastně ne narazil a ne až tak docela nyní. Protože tato spíše byla naražena na mě a nedostal jsem se k ní poprvé, jelikož – jak už jsem tu psal – mi totéž přišlo, byť s jiným označením v  předmětu mailu, už dříve. A teď to přišlo znovu. Protože to zřejmě většina tímto dotčených „většinových“ ignorovala a tak jim to bylo třeba předhodit znovu. Protože menšinám je prostě nutno pomoci. I kdyby měli někoho podobnými maily uobtěžovat.

A tak jsem dostal již podruhé tentýž dotazník, zaměřený na pomoc menšinám. A jakkoliv mi a mně podobným byl určen kvůli profesi, jsem přesvědčen, že není tajný a že ho mohu předložit i vám. Když je organizován nadací a Norskými fondy a nikoliv ministerstvem s razítkem „důvěrné“.

Seznamte se tudíž, chcete-li, s tím, jak se dnes u nás také podporují ti nebozí menšinoví spoluobčané. Jak se jim pomáhá ve školství, aby se včlenili, aby uspěli a měli lepší pozici ve chvíli, kdy posléze vstoupí do reálného života.

Onou podporou je… dotazník. Ten, jenž si můžete v originále prohlédnout třeba i vy na https://fs6.formsite.com/infoosopscz/rovnost/. A posoudit sami, co vše pro naše menšinové spoluobčany děláme. Ó, jak ti se jenom mají! A s naší pomocí budou mít!

Vždyť si to jen vezměte! Co vše pro ně jenom na tomto místě učinili ti v titulku zmínění!

Třeba hned v úvodu. Pídí se po tom, zda tu kterou školu navštěvuje ta či ona menšina. Chtějí být v obraze. Jenže… Schválně, co byste jim odpověděli třeba v případě imigrantů? Napsali byste, že máte tolik a tolik Gruzínů, Číňanů atd., když jsou tito podle svých dokladů Čechy? Nebo nikoliv? Už v tuto chvíli vlastně přestává být dotazník jednoznačně relevantním, už v této chvíli se může stát totálním paskvilem.

Pak mám odhadnout podíl těchto žáků v procentech. Jak jsem před okamžikem zmínil, i kdybych to spočítal přesně, mohlo by to být klidně i absolutně zavádějící. Odhad to ještě více znepřesní a až to posbírají po všech našich končinách, může i z malých odchylek vzniknout taková chyba, že dotazník postrádá smysl.

Pak mám posoudit dispozice, školní motivaci a prospěch menšiny. Naprostý nesmysl. Je to totéž, jako kdyby se někdo zeptal, jak se ve škole učí našinci. Někteří dobře, někteří výborně, někteří naopak. Jak to zformulovat, aby to bylo aspoň trochu pravdu vystihující? Přijdete na to? Já ne. Dělat z chytrých dětí trouby nebo naopak je jedinou možností, jak jednoznačně odpovědět. Nebo lze odpovědět šalamounsky a tudíž odpovědět-neodpovědět. A zkuste je konkrétně oznámkovat, když jsou dítě od dítěte jiné, a to nejednou každý pes jiná ves, jak se říká!

A nejen to. Nejen že je mám takto frontálně ohodnotit, ale navíc mám odhadnout, jak by je hodnotili ostatní vyučující. Totální blábol. Jak mám vidět do hlavy patnácti dalším vyučujícím a z toho tušení, co by možná dali za známku oni, udělat ciferný údaj? To si mohly slavné Norské fondy spolu s onou nadací vycucat z palce klidně samy.

Co se týká pátého bodu, jsem notně na pochybách. A pokud snad tyto řádky doplynou ke zrakům těch na vyšších místech, možná bych se zeptal ombudsmana či ministra pro lidská práva, nedopouštějí-li se autoři dotazníku sami diskriminace. Protože proč se starají o šikanu s účastí etnických a národnostních menšin a nikoliv o tu naši, většinovou? Že by šikana ze strany nás bílých prošla nepovšimnuta, tolerovala se, a soustředili jsme se jen na tu těch menšinových? No nevím…

Pak mám ohodnotit kvality dětí romských. A to opět nejen jménem svým, ale i jménem ostatních učitelů. Opět bych snad měl obíhat kantory s blokem a dělat si sáhodlouhé poznámky nebo (kdo ví, nakolik přesně) střílet od boku a poskytnout tak v podstatě bezcenný údaj. O tom, že mám tu čest působit v místě, kde je každé takové dítko nejednou diametrálně odlišné a nelze na rozdíl od škol ve vyloučených lokalitách hodit všechny do jednoho pytle, ani nemluvě. A co pak starý známý problém, který tuším dodnes nevyřešilo ani samo ministerstvo školství – koho vlastně označovat za Roma, jestliže se i ve sčítání lidu k tomuto etniku oficiálně přihlásilo jen pramálo našinců?

A takový bod sedm, to je přímo lahůdka. Jak hodnotím spolupráci s rodiči. Budu-li mluvit sám za sebe, dostane se autorům dotazníku tak kusé informace, že postrádá smysl. Vezmu-li to za celou školu, budu si vymýšlet, protože s naprostou většinou takových rodičů nepřicházím a nemám ani důvod a oprávnění přicházet do styku. A jak to asi autorům pomůže? Když jeden kantor nespolupracuje s rodiči proto, že jsou vzorní a není to potřeba, a jiný proto, že ho problémoví rodiče ignorují. V obou případech přece zazní stejná varianta odpovědi.

A jak mohou autoři v bodě osm vůbec chtít, abych posuzoval rodiče žáků? Ty, s nimiž se vesměs vidím leda tak na oficiální úrovni pár minut v roce. Je to totéž, jako kdyby někdo vás, cizí čtenáře, požádal, abyste relevantně posuzovali mne. Co o mně vesměs víte? Prdlajs. Ovšem je třeba oznámkovat to i ono, bez ohledu na skutečný stav věcí.

Body šest až deset mi pak opět, byl-li bych poněkud schizofrenní, zavánějí diskriminací. Ne proto, že se týkají Romů, nýbrž proto, že už jaksi zcela vypadla ostatní etnika a národnosti, jimž má tento dotazník údajně prospět. Proč autoři totéž nevyzvídají třeba u v úvodu nabízených postsovětských lidí, Arabů, lidí z EU,…? Copak ti jsou něco méně než Romové? O ty už zájem po několika úvodních všeobecných dotazech upadl?

A bod jedenáct? Bác! Jak tento souvisí s pomocí národnostem a etnikům? Znáte snad národnost dívčí či etnikum klučičí? A opět – zkuste zevšeobecnit nejednou zcela rozdílné osobnosti!

A pak už jsme u menšiny poslední. Tedy u mne, jenž je před žáky ve třídě vždycky v menšině. To, že o sobě napíšu uvedené, konkrétní a anonymní zároveň, určitě našim menšinám prospěje… Navíc, kdo ví, zda já a mně podobní napíšeme v tomto bodě pravdu…

A pak stačí kliknout a odeslat. A někdo to někde za cizí peníze přepočítá, zprůměruje a vydá jistě krásné tabulky a snad i pár barevných grafů, jež vlastně nevypovídají o ničem. Něco nabízející rady, jež nebudou praktikům nejspíše zhola k ničemu. Protože jak chcete aplikovat třeba zkušenosti s jihočeskými Romy na Romy z vyloučených lokalit našeho severu? Jak chcete použít zkušenosti z práce s eurounijními Němci na stejně eurounijní Španěly? Jak chcete použít zkušenosti s dobrými rodiči na rodiče mizerné a naopak?

Prostě se utratily peníze. Za nic smysluplného. Nebo snad věříte, že právě tohle našim národnostním menšinám a etnikům pomůže?

Já jsem přesvědčen, že právě naopak. Protože jsem nad tímto dotazníkem strávil čas, pro který bych měl daleko lepší a smysluplnější využití. A čím více takových dotazníků bude, tím víc se mi bude otvírat pomyslná kudla v kapse. Vždyť jsem přišel o tolik času právě kvůli těm… národnostem a etnikům…

help