Jak jsem se snažil být krásným

Jsou lidé, jimž je matkou přírodou přáno, a jsou i tací, k nimž se tato matka zachovala tu více a tu méně macešsky. A nutno konstatovat, že jsem vždy patřil spíše k těm druhým. I nezbývalo než pokusit se zachránit aspoň to, co se ještě zachránit dalo, byť šlo bezmála o boj s větrnými mlýny a sysifovskou práci. A to pomocí darů přírody, jež měly zkusit vylepšit to, čím se na mně tato dárkyně podepsala.

Ještě že jsem byl za útlého dětství vlastníkem babičky, po níž mi zůstala přehršel receptů, kterak učinit. Byl to spíše čarodějnický lexikon než učebnice pojednávající o kosmetice, ale co na tom. Hlavně když to pomůže, jak prý jedna paní povídala.
Kolik jen bylo v její pozůstalosti zmiňováno rozmanitého bejlí, prospívajícího prý kráse! Ani jsem netušil, že toho u nás tolik roste.
Jedno dochovalé babiččino lejstro mi kupříkladu radilo, abych vsadil na heřmánek. Tedy na odvar z této byliny. I zkusil jsem štěstí s tímto, ovšem očekávaného efektu jsem se nedočkal. Nejen že jsem nezkrásněl, ale na jedné z mých končetin jsem dosáhl dokonce pravého opaku. To když jsem si tuto vroucím lektvarem polil a utrpěl popáleninu nezjištěného stupně.
A ani na obličeji heřmánkový odvar nezabral. Neboť poté, co jsem tohoto lektvaru vypil preventivně větší množství, přesněji několik litrů, jsem při ranním pohledu do zrcadla, následujícím po celonoční běhavce, zpozoroval leda zsinalou tvář s nechutnými kruhy pod očima, zbrocenou ledovým potem úzkosti z toho, doběhnu-li na toaletu včas či nikoliv.
I opovrhnul jsem heřmánkem a vrhl se na jiný údajně zaručený prostředek. Tedy na okurku. Jak babiččin recept kázal, měl jsem tuto nakrájenou aplikovat přímo na obličej. Učinil jsem tak a uléhaje na lože nemohl pozbýt pocitu, že jsem spíše zeleninový sendvič než člověk. Tedy než jsem usnul; protože když jsem se probudil, nebylo už na mně kolečko okurky ani jediné. Zato na posteli nebylo snad jediného místečka, na němž by se nějaký ten kousek této zeleniny nepovaloval. A navzdory babiččinu tvrzení jsem nevypadal lépe nejen já, ale ani pookurkované lože. Ba naopak – byli jsme přímo neskutečně zřízení; jak já, tak postel. Jediné, čeho jsem dosáhl, byl ruměnec ve tváři, to však nikoliv přičiněním okurky, nýbrž manželky, jež mě za zmíněné pořádně propleskla.
A tak jsem raději zavrhnul rostlinnou péči a vsadil na jogurt. A zdálo se, že jsem dobře učinil, protože tento u mne nevyvolal běhavku po konzumaci a na tvář se aplikoval kuchyňským nožem daleko snáze než okurka.
Abych předešel případným problémům s chotí, odebral jsem se se svým zázračným prostředkem na zahradu a tam se v zavěšené houpací síti pěkně namazal. Jogurtem, nikoliv alkoholem. Namazal jsem se a dopřál si šlofíčka.
Probudil mne až neodbytný pocit, že něco není tak, jak by to mělo být. Jako by mi někdo přejížděl po lících rašplí. A nebyl jsem daleko od pravdy. Na obličeji se mi usídlila naše kočka a přidržujíce se mých tváří drápky hodovala na mé pleťové masce. Takže nevím, zda mi nakonec jogurt prospěl, protože jsem díky škrábancům vypadal spíš jako adept na třetí nápravně-výchovnou skupinu než jako manekýn.
Opovrhnul jsem tedy i mléčnými výrobky a zkusil aplikovat droždí. Na tvář jsem si naplácal všechno, jež bylo právě doma k mání, navíc připravené na kuchyňské lince jakoby přímo pro mne. Ovšem, jak asi tušíte, pro mne určené nebylo. Mělo být použito pro celou rodinu, a to do jakési pomazánky.
Je tedy nasnadě, že mě manželka zřídila ještě více než v případě okurky. Protože rodina zůstala o suchém chlebu. Jediné, co jsem v tu chvíli snad mohl kvitovat s povděkem, bylo, že jsem neviděl nejen tuto chudou krmi, ale ani svůj zjev. Protože obě oči, opuchlé přičiněním jejích pěstiček, mi dočasně odmítaly vyjevit, jak hrozně ty monokly kolem nich vypadají. Měla takovou ránu, že jsem měl pořádnou ránu.
A tak jsem rezignoval. Dospěl jsem k přesvědčení, že mi nezbývá než smířit se s tím, co mi dala příroda do vínku. Že každý pokus o zlepšení přinese jen další zhoršení nelichotivého stavu.
Protože když jsem se takto zřízen doslova a do písmene k nepoznání objevil na veřejnosti, špitala si všechna mne nepoznávající děvčata kolem mě, že než se tahat s takovou obludou, to se radši budou tahat… se mnou.