Teď ještě aby se naši ministři konečně probrali a zařídili aby všichni státní úředníci do pěti let prokázali, že se domluví anglicky.

My máme velkou historickou zkušenost s usídlením cizinců na našem území.

Němci se k nám přistěhovávali od samého počátku existence našeho státu. Jenomže vždy se museli naučit česky. Před Třicetiletou válku si Němci dokonce sjednávali pobyty svých dětí v našich rodinách, aby se jejich děti češtinu dobře naučily. Úředním jazykem byla čeština a latina, ale převod nemovitostí mohl být zapisován jen česky. Všechny soudní a úřední sliby a přísahy se musely skládat česky. Nikdo nemohl zastávat žádnou funkci bez znalosti češtiny. Teprve za Třicetileté války se to změnilo: Obnovená zřízení zemská (České 1627, Moravské i Slezské 1628) zrovnoprávnila němčinu s češtinou. A tehdy začal ten průšvih: začali se sem stěhovat Němci, kteří neuměli česky. A nemuseli se učit česky. A záhy docílili takové politické převahy, že se naopak čeština stala pohrdaným jazykem a veškerý úřední a soudní styk směl být prováděn jen v němčině. A potomci přistěhovalých Němců nám skoro vzali naši národní existenci, posléze nám vzali stát a dokonce skoro prosadili naše vyvraždění.

Proto musíme být ve vztahu k imigraci cizinců velmi, velmi obezřetení. A cizince, kteří se nejsou ochotni bohemizovat a změnit své děti a vnoučata na Čechy, přijímat nesmíme a jsou-li již zde, musíme je hlídat a případně i vyhnat. Jako jsme vyhnali potomky těch Němců, nepřizpůsobivých imigrantů.