Hrrr na ně!

Stejně jako nejednu jinou světovou krajinu zachvátil i naši zemi neklid. Znervózněli jsme a nejeden z našinců si začal počínat tak, jak si začal počínat. Našinci zkrátka a jednoduše začali přepadat banky a směnárny.

Budiž těmto přičteno k dobru alespoň to, že tak nečiní s kuklami na hlavách a zbraněmi v rukou. Alespoň tedy v naprosté většině případů.
Prostě se našinci v neklidných finančních časech vrhli na směnárníky, aby se zaopatřili tu tou a tu onou měnou. Protože znáte to – peníze jsou sice peníze, ale ne každé peníze jsou stejné. A naše chuděrka koruna právě churaví a navzdory plynoucímu času se její stav zjevně nelepší. Optimisté doufají v alespoň stabilizovaný stav tohoto maroda, škarohlídi však už vidí korunu nakročenou k branám pekelným, případně do jiných nelibozvučně znějících míst.
A tak se našinci po nejedné informaci v médiích jali zásobovat měnami zvanými tvrdé. Byť je otázkou, nakolik tyto vskutku tvrdé jsou; zejména pokud se rovněž skomírajícího eura týká. Protože snad každá měna se dnes našim pesimistům a není vyloučeno že i realistům jeví být lepší než naše poskakující koruny. O nichž jeden z mocných říká to a druhý ono, které tu sílí a tu slábnou samy či s pomocí nejvyšších bankéřů.
Jedni z našinců si nakupují valuty v předstihu, maje v úmyslu tyto utratit o nadcházejících letních dovolených, druzí si tyto nakupují do zásoby, třetí spekulativně sázejí na to, že si výhodnou směnou finančně polepší. A může tomu tak vskutku i být, protože jeden nikdy neví. A kdo případně ví, nepoví.
Prostě prý vcelku masově přepadáme směnárníky a nakupujeme cizí měny. Samozřejmě ty, o něž je tradičně největší zájem, jež lze zužitkovat v našich končinách i v globálním měřítku. Začalo to prý už minulý pátek, vyvrcholilo to však až v tomto týdnu, kdy to s naší korunou zamávalo nejvíce. Kdy se propadla tak hluboko, jako už dlouho ne.
Byť prý nemá Česká národní banka v úmyslu naši měnu v nejbližší době dále oslabovat, byť se čachry našich národních bankéřů nelíbí ani samotnému prezidentovi, jeden nikdy neví. A představa nejednoho z našinců, že by se snad mohlo euro dostat po dlouhých letech opět nad hranici třiceti korun, věru není líbivá. Zejména pro ty, kdo hodlají cestovat či nakupovat, a to nejen za hranicemi všedních dní a našeho státu. Protože už se mluví i o možném zdražování zahraničních zájezdů a ani za útratu během těchto nikdo soudný nechce utrácet víc, než musí.
Jsou tu pak ale i lidé, kteří dnes peníze mění z ryze spekulativních důvodů. Věří, že nákupem jedné a prodejem druhé měny vydělají. Někteří se zbavují korun v obavě, že tyto budou chřadnout i nadále, jiní prodávají naopak měny tvrdé v domnění, že hůř už s našimi penězi být nemůže a že se vše v dobré či alespoň lepší obrátí. Zejména po měnovém zasedání ČNB, které proběhne 5. února.
Každý činí podle svého uvážení. A to z jediného prostinkého důvodu. Nikdo nechce přijít o víc, než oč musí, nikdo nechce zchudnout. Nic nového pod sluncem a na rozdíl od „minula“ ani nic trestného. Tak proč by tak jeden nečinil, že?
Leccos je však na tomto současném přepadání přece jenom smutné.
Třeba zjištění, že jsme se za čtvrtstoletí svobody pramálo změnili. Vzpomínáte? Jedna paní povídala, že… a už se to vezlo. Někdo vypustil do světa domněnku a už se všichni hnali, jen aby měli co nejvíc toho, co prý nebude nebo podraží. Jen to tehdy bylo zboží, leckdy banální, zatímco dnes peníze.
Nebo to, jak snadno odhazujeme své vlastenectví, jak přeochotně se zbavujeme toho, co je nám vlastní, pokud nám z cizího kyne větší prospěch.
Nu a nebo třeba i to, jak snadno a ochotně hazardují ti odpovědní se svým vlastním národem. Protože znehodnotí to, co lidé svým úsilím vytvořili a od úst si odtrhli, jednou, pak podruhé, potřetí,… A pak? Pak už z nás bude jen národ flegmatiků, kašlajících na vše v předtuše toho, že ať učiní jakkoliv, vždy jim bude mocnými posléze ublíženo, nebo tupé stádo, ženoucí se slepě za každou náhlou možností, díky níž snad nebude tolik tratit.
Ať bude jakkoliv, jedno je jisté. A sice to, že tímto přepadáním finančních institucí vydělá jen málokdo. Protože výkyvy kurzů měn nebývají takové, aby se vskutku vyplatily i poté, co na těchto směnách vydělají ti prokazatelně jediní. Přepadaní směnárníci, profitující z rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou. Zatímco tratit budou všichni bez výjimky. Uvidíte…