Hračička

Paní Radanová už toho měla vážně dost. Protože ten její už zase seděl zalezlý ve svém pokoji a skládal si své oblíbené puzzle, zatímco jeho domácí povinnosti stály. Tedy povinnost jedna jediná.

Kolikrát už mu to jeho paní připomínala! Aby se konečně sebral a šel do kuchyně umýt nádobí. Jenže jako kdyby do dubu mluvila. Vždycky něco zabrblal, řekl něco jako „ano, miláčku“, ale co vešlo jedním uchem dovnitř, vyšlo zase druhým ven a on se stále neměl k dílu. Pořád si skládal své puzzle, zatímco práce stála.
„Plav už konečně umýt to nádobí! Už je ho tam plný dřez.“ Pokolikáté už mu to jenom připomněla! A doufala, že nyní už konečně naposled. „Jdu na nákup. A než se vrátím, ať je to nádobí umyté!“
„Hmmm…“ odvětil a dál si skládal ty své dílečky, jsa duchem nepřítomen. To však již jeho žena stojící mezi vchodovými dveřmi nezaregistrovala. Brala to jeho „hmmm…“ jako souhlas a vytratila se z příbytku.
Ovšem ač se z pochůzky po obchodech vrátila později, než původně zamýšlela, v kuchyni se nic nezměnilo. Vše bylo při starém a hora nádobí zůstala netknutá. A manžel? Tušíte správně – skládal si své puzzle, jako by se nechumelilo.
Od svého počínání se nechal vytrhnout teprve informací, že se podává večeře. Protože žvanec přece jen vedl, byl mu přednější než ta jeho skládačka.
Po večeři však bylo ještě hůře. Nádobí při této použité ještě zvýšilo onu neumytou haldu v dřezu a dovedlo manželku přímo k frontálnímu útoku. Dnes nebude po večeři žádné schrupnutí si na kanapi! A teď už nebudou ani žádné puzzle. Napřed práce, potom zábava.
Než se muž stačil vzpamatovat z překvapení, osaměl. V kuchyni, v níž jej jeho drahá polovička zamknula, aby nemohl před oním nádobím prchnout. Doufala, že se muž konečně onoho úkolu zdárně zhostí. A ona? Proč by si zatím nezašla poklábosit se sousedkou, že?
A manžel se tak dal volky nevolky do díla. Popadl jeden z talířků… a znáte mužské. Vzal zrovna jeden zespodu. Inu, chlap.
Hora nádobí ztratila svou podpěru, zřítila se na zem a v mžiku se proměnila v horu porcelánových, skleněných a keramických střepů. Učiněná pohroma.
Ovšem manžel přesto nezoufal. Ba co víc, zdálo by se, že mu toto dílo zkázy udělalo dobře.
Když se manželka vrátila od sousedky, našla toho svého, kterak se dosud plně věnuje špinavému nádobí. Ovšem ač to bylo původně její a rozhodně nikoliv jeho přání, nebyla to ona, kdo byl nadšen. Spokojen byl totiž pouze onen do mytí se nehrnoucí manžel.
Protože v oné kuchyni skládal pomaličku střípek ke střípku a lebedil si. Protože takhle parádní puzzle ještě nikdy v životě neměl…